Hlavní menu:


2. neděle v mezidobí - A

18.01.2008, kategorie: Nedělní liturgie
Bible na neděli, 20. 1. 2008

Pokyny k misálu říkají, že společné postoje, které všichni účastníci zachovávají, jsou znamením jednoty členů křesťanského společenství shromážděného k slavení posvátné liturgie. Vyjadřují totiž smýšlení i city účastníků a podporují je (Všeobecné pokyny k Římskému misálu, 20). Tak jako gesta patří k našemu lidskému dialogu, někdy jsme dokonce schopni komunikovat beze slov právě jen gesty, tak stejně našimi společnými postoji při bohoslužbě oslovujeme Boha. Jsou naší modlitbou. Na začátku bohoslužby od vstupního zpěvu nebo příchodu kněze k oltáři až ke vstupní modlitbě včetně stojíme. Zůstáváme stát, nebo se vztyčíme, protože máme před sebou někoho, kdo určuje a hodnotí náš život, kdo dává páteř a plnost naší existenci.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Ať se ti koří celá země, Bože, ať ti zpívá, ať opěvuje tvé jméno.

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, ty řídíš všechno na nebi i na zemi; vyslyš prosby svého lidu a dej našim dnům svůj řád a mír. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ
Ke konci babylónského exilu lze datovat tento úryvek, který je součástí druhé písně o Služebníku (Iz 49,1n). Tato tajuplná postava má znovu sjednotit rozptýlený izraelský národ, ale také přinést světlo života pohanům přebývajícím ve tmě. Tato pasáž předjímá univerzálnost spásy zjevnou v Kristově poslání.

IZ 49,3.5-6
Hospodin mi řekl: Jsi mým Služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou.
Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil Služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, protože Bůh můj je mou silou.
Řekl mi tedy: Nestačí, že jsi mým Služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se má spása rozšířila až do končin země.

ŽALM 40
Odpověď: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli.

Pevně jsem doufal v Hospodina, - on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. - Novou píseň vložil mi do úst, - chvalozpěv našemu Bohu.
V obětních darech si nelibuješ, - zato jsi mi otevřel uši. - Celopaly a smírné oběti nežádáš, - tehdy jsem řekl: Hle, přicházím.
Ve svitku knihy je o mně psáno. - Rád splním tvou vůli, můj Bože, - tvůj zákon je v mém nitru.
Spravedlnost jsem zvěstoval - ve velkém shromáždění, - svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!

2. ČTENÍ
První list Korinťanům byl napsán kolem Velikonoc roku 57. Korintská obec prožívala určitý duchovní rozkvět protkaný mnohými chybami a hříchy: rozdělení společenství, indiferentismus vůči případu krvesmilství, zmatené slavení liturgie. A právě těmto hříšným křesťanům Pavel hned v úvodu připomíná, že jsou povoláni ke svatosti.

1 KOR 1,1-3
Pavel, z Boží vůle povolaný za apoštola Ježíše Krista, a bratr Sosthenes členům církevní obce v Korintě, kteří byli posvěceni v Kristu Ježíši a povoláni do stavu svatých, a také všem, kteří kdekoli vzývají jméno Pána Ježíše Krista, (Pána) svého i našeho. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

Zpěv před evangeliem
Aleluja. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi. Aleluja.

EVANGELIUM
Slova Jana Křtitele jsou vůbec prvním svědectvím o Kristu ve čtvrtém evangeliu: mají proto zvláštní význam, jsou jeho hlavní charakteristikou. Jan Křtitel vyjmenovává dva znaky Kristova poslání: odstranit hřích a darovat Ducha svatého. Nejprve je totiž třeba odstranit špatný obsah nádoby, vyčistit ji, aby bylo možné ji naplnit obsahem novým, Duchem nového života.

JAN 1,29-34
Na druhý den Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! To je ten, o kterém jsem řekl: Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já. Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel křtít vodou, aby byl zjeven izraelskému národu.
A Jan vydal svědectví: Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.
A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží.


MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Naplň nás, Bože, svým Duchem a dej, ať nás všechny, kdo jsme jedli z jednoho chleba, spojuje vjedno tvá láska. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Bůh v Kristu-člověku začal bydlet mezi námi, roztáhl svůj stan uprostřed nás. Kristus, Boží Syn, jako člověk žil na této zemi a jeho slovo znělo a zaznívá v prostoru a čase. Vtělení je ústředním tajemstvím naší víry. Je to konkrétní projev Boží starostlivosti o nás. Naše odpověď Bohu, který v Kristu začíná své putování po našich cestách, má být konkrétní a každodenní. Situace, ve kterých se ocitáme a které řešíme, nejsou nikterak mimořádné, provází nás všednost a každodenní rutina. Zdá se nám to málo pro vhodnou odpověď Bohu. A přece jakékoli gesto, přijatý úkol, čas ve společnosti druhých, události, do nichž jsme ponořeni, všechno to jsou jedinečné příležitosti k setkání s Ježíšem. I obyčejná sklenice obyčejné vody podaná našemu bližnímu s ochotou a láskou má cenu věčné odměny a jednoduché slovo modlitby spojené s vírou, pronesené v pravou chvíli může vyprosit obrácení srdce! Díky Božímu přebývání mezi námi i skutečnosti všední dostaly hodnotu nekonečnou.


Biblický citát na dnešní den
Bůh je můj pastýř. (Ž 23,1)
Římskokatolická farnost - arciděkanství Mladá Boleslav | Tel.: 326 324 115 | E-mail: rkfarnost_mb@centrum.cz
© Design, redakční systém Navi4D: WebDesignum.cz 2007 |