Hlavní menu:


Střežení smyslů

15.02.2008, autor: P. Tomáš Špidlík, kategorie: Duchovní

Představená novicek přísného kontemplativního řádu napomenula své poddané, aby chodily venku se sklopenýma očima a aby neposlouchaly pomlouvačné řeči na ulici. Chtěla je vyzkoušet. Proto poslala známou ženu, aby pohodila růženec představené tam, kde prodávají ilustrované časopisy a aby šla vzadu za řadou novicek a mluvila s jinou ženou o představené zle. Stalo se, co čekala. Růženec jí novicky hned donesly, že jej náhodou našly a svěřily se pohoršeně, že jedna žena, kterou předtím viděly u představené, o ní venku velmi zle mluvila.

To je ovšem vymyšlený žert. Skutečná příhoda je jiná. Šly po ulici řeholní sestry se sklopenýma očima a nedívaly se ani napravo ani nalevo, ačkoli tu bylo dost na podívanou v hluku velkoměsta. Pozoroval je někdo, kdo se přiznal, že studuje jógu (nepřiznal se, jestli ji i praktikuje), ale k chování sester měl kritickou poznámku. Byla víceméně tohoto druhu. Dnešní člověk vážně zanedbává živé a radostné užívání smyslů. Prostí lidé na venkově v Indii nebo Indiáni v lesích chodili bosky, cítili půdu a její rytmus pod nohama. Nebyly tam značky u cest, osvětlené bulváry. Měly tedy stále napjaté uši a oči pozorovaly, co se kde hne. Vnímali přírodu a žili s ní, to pak mělo důsledky pro zdraví a duševní rovnováhu člověka. Člověk v dnešním velkoměstě je proti nim smyslově zmrzačený. A křesťanská askeze, která vybízí ke „střežení smyslů“ to má dokonce ospravedlnit?

Nemáme v úmyslu zpochybňovat důvody jógistů o správné hygieně smyslů. Ale musíme se pozastavit nad tím, co doporučuje tak vážně křesťanská asketika o hlídání, střežení, umrtvování smyslů. Nedá se to povědět málo slovy, protože výraz „smysly“ je velmi široký. Co se tím všechno rozumí? Schématicky už ve starověku začali mluvit o vnějších a vnitřních smyslech. Vnějších napočítali pět: zrak, sluch, hmat, čich a chuť. Vnitřní jsou komplikovanější. Velmi všeobecným názvem se mluví o fantazii, představivosti. Nikdo nepochybuje o tom, že patří ke zdraví člověka zdravé smysly vnější, dobře vidět, slyšet, nemít zkaženou chuť atd. Patří to ke zdraví tělesnému, ale také k duševnímu. Scholastická filosofie to vyjadřuje principem: Nemáme v rozumu nic, jenom to, co bylo napřed ve smyslech. Nejdříve musíme na př. koně vidět nebo o něm slyšet vypravovat, pak teprve začneme o něm uvažovat. Ale tu se hned vynoří námitka, kterou jsem slyšeli na počátku. Proč ty ubohé sestry klopí oči a nedívají se otevřeně do života? Vždyť se tím ochuzují duševně! Odpověď je celkem jednoduchá. Můžeme ji dát ve formě protiotázky: Proč učitel napomíná žáky ve škole, aby se nedívali z okna, když vysvětluje matematickou rovnici? Není to, aby ochudil jejich duševní obzor, ale aby je učil soustředit se na to, co je k duševnímu vývoji potřebné a užitečné. Ve škole je to nauka a pro ty, kdo se rozhodli pro hlubší duchovní život, je to modlitba.

Ale tu přichází další námitka: Copak se nemáme modlit právě tím, že se na Boží svět zplna díváme, pročpak bychom měli nevidět to, co Bůh stvořil ke své slávě? Zase odpovím příkladem. Prováděl jsem české turisty ve Florencii obrazárnami. Měli jenom půldne k dispozici. Co to je, pro vidění Florentských malířských mistrů! Já jsem tam žil rok a přece jsem všechno cenné neviděl. Jak se tedy zachovat při půldenní prohlídce? Řekl jsem turistům hned na počátku. Projdeme mnoha světnicemi paláců Uffizi a Pitti. Ale zbytečně se nedívejte, já vám povím, kde se zastavíme, u toho, co je tu umělecky nejcennější. Náš život je takovou procházkou uměleckou obrazárnou Boží. Její návštěva je obrazně řečeno půldenní a ještě kratší. Lidé, kteří jsou zběhlí v duchovním životě, říkají těm, které provádějí: Nedívejte se napravo ani nalevo, já vám povím, kde se máte zastavit, abyste viděli to, co je nejcennější. Něco podobného říkal jeden starý profesor, když mu ukazovali nově vyšlou knihu a říkali, že je v ní mnoho dobrých věcí. Odpověděl: „Život je příliš krátký k tomu, abychom četli dobré knihy, musím dobře číst ty nejlepší.“

Z toho plyne závěr, že nestačí jenom vidět, slyšet, čichat, hmatat, okoušet jazykem. Musíme mít čas na to, abychom o tom přemýšleli a dovedli toho použít k životu. Rozumný člověk jí jenom tolik, kolik dokáže strávit. Obrazně to platí pro všechny smysly. Jednomu pedagogovi ukazovala pyšná maminka dětskou světnici plnou všech možných moderních hraček. On smutně pokýval hlavou a řekl něco, co maminku málem urazilo, ale snad o tom později přemýšlela.On řekl: „Já pocházím z chudé rodiny a hráli jsme si jenom s tím, co nám padlo do ruky, po případě s kouskem dřívka. Ale jak to bylo užitečné! Položili jsme dřívko na zem a říkali jsme tomu vláček. Pak jsme je zapíchli do kopečku z hlíny a objevili jsme, že je to vysoká věž. A když nám dřívko cizí uličník přelomil, poznali jsme, jakými maličkostmi se může druhému ublížit.“ Chtěl tím pedagog říci, že zavrhuje jiné lepší hračky pro děti? To jistě ne, ale upozorňoval na to, že se i dítě musí učit užívat smyslů k duševnímu a duchovnímu vývoji.

Platí-li to o vnějších smyslech, tím víc je důležitá kontrola v užívání smyslů vnitřních, představivosti. Zde je kontrola daleko těžší, ale tradice křesťanské askeze tu dává mnoho dobrých rad. I psychologové se velmi zabývají problémy, jak představivost vyniká a co působí. Tradice mnišská se soustředila na otázku, jakou funkci tu má lidská svoboda. Popisují vnitřní zážitky podle vnějších smyslů. I v srdci něco vidíme, slyšíme, ochutnáváme jako sladké nebo odpudivé. Zkušení duchovní autoři pak došli k závěru, že má lidská svoboda velkou moc ve světě obrazotvornosti, vnitřních sklonů a vášní. Umět s pomocí Boží dojít k vnitřnímu klidu a vyrovnanosti se považuje za jeden z hlavních úkolů řeholního života. Je těžký? Není lehký. Sklopit vnější oči, abychom neviděli zbytečnosti, je celkem snadné. Daleko obtížnější je vyhnout se obrazům fantazie, nápadům a vášním, které nás znepokojují a dokonce i přivádějí na scestí duševně a morálně. Bůh, který lidské srdce stvořil, nechce nás zbavit smyslů, ale tyranství smyslů. Není to snad to, čeho v dnešní smyslové přesycenosti svět nejvíc potřebuje?

» Přejít na článek Střežení smyslů na webu www.radiovaticana.cz.

Biblický citát na dnešní den
Učte se ode mě. (Mt 11,29)
Římskokatolická farnost - arciděkanství Mladá Boleslav | Tel.: 326 324 115 | E-mail: rkfarnost_mb@centrum.cz
© Design, redakční systém Navi4D: WebDesignum.cz 2007 |