Který pro nás nesl těžký kříž
Po požehnání u kostela jsme se podél Jizery vydali za symbolikou rozbřesku do Staré Boleslavi. Po nedávné povodni byla už luční niva mezi Zámostím a Podhrušovem mnohem vlhčí, než obvykle. Za Horkami už ale šlo do tuhého - celoplošně zmizela polní cesta, ale i sousední trávník, pod dvoucentimetrovou vrstvou vody. Toto brodění bylo ale jen lehkou předehrou. Jakmile dozněl poslední desátek "Který pro nás nesl těžký kříž" zmizela pěšina podél Staré Jizery v délce stopadesáti metrů hluboko pod vodou. Zdolání šedesátistupňového hliněného svahu, který byl po dešti jako namydlený, bylo opravdovou výzvou. Rovněž následný traverz po šikmém úbočí byl neustálým balancováním nad strmou strží do hluboké tůně Staré Jizery. Díky Boží ochraně/účinnému požehnání na cestu jsme se bez pádu dokázali vrátit na pěšinu v místě jezu. Zbytek putování již proběhl tradičně - Benátky poločas, ve Skorkově u kostela posila před cílovou rovinkou a potom mše svatá v kryptě. Z promluvy: Svatým se člověk stává, když se připodobňuje Kristu. Nejtěžší je vládnout sám sobě.
