1948-1989 Křesťané mezi rezistencí a kolaborací

Postřehy z poutavé přednášky PhDr. Jana Stříbrného, viceprezidenta ČKA a člena Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

Mezi totalitními režimy nacismem a komunismem jsou velice úzké paralely:
- snaha ovládnout celého člověka
- církev je protivníkem, protože vytváří základní rezistenci člověka proti totalitě
Na prvotní snahu oslabit roli náboženství navazoval pokus odstranit tuto roli úplně. Soudy byly nástrojem výkonu totalitní moci. Výrazný rozdíl byl v délce trvání – nacismus 6 let, ale již od čtvrtého roku s výraznou jistotou blízkého konce. V tomto smyslu 41 let komunismu způsobilo výrazně větší morální devastaci společnosti. Zvláště po roce 1968 nastoupilo dominantně přizpůsobení se „realitě“ a schizofrenie dvojího života doma/mimo domov. Definovali jsme si škálu postojů od odboje/rezistence přes loajalitu/koexistenci až po kolaboraci/zradu. Jmenovali jsme si nejen řadu excelentních nezlomitelných křesťanských osobností – odboj YMCA (Jaroslav Šimsa, Rudolf Mareš, Jaroslav Valenta), turnovský Pavel Glos (hrdinný jak v odboji, tak po válce v pomoci německým evangelíkům), Oto Mádr, Josef Zvěřina, Augustin Navrátil (Petice 1988), ale i kolaborantů – např. Josef Plojhar.
Detailněji jsme se věnovali seznamům StB. Ten, kdo byl uveden ve svazcích jako spolupracovník, byl na konci řetězce politické zodpovědnosti - nebyl hlavním hybatelem výkonu totalitní moci. Bohužel, právě rozkrytí a zmapování činů těch hlavních zločinců má stále ještě příliš mnoho bílých míst. Činnost Ústavu je velice cenná ale i obtížná - velké ryby za sebou velice dobře zametly stopy. Bližší informace k uvedené problematice lze nalézt na www.ustrcr.cz