29. neděle v mezidobí - C

Při našich setkáních obnovujeme a prohlubujeme vzájemné vztahy. To samozřejmě platí i o našem vztahu k Bohu. Příležitostí pro setkávání s ním máme bezpočet. Společné slavení eucharistie, té nedělní zvlášť, je pro nás setkáním naprosto jedinečným. Jde však o to, zda pro nedělní bohoslužbu máme čas a zda k Bohu pozvedáme své ruce, oči, hlas i srdce, abychom se opravdu setkali. Určitě to neděláme proto, abychom měli na týden pokoj. Pak by se mohlo oprávněně stát, že nezachytíme ani všechny ty ostatní příležitosti pro setkání s ním.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože, popřej mi sluchu, slyš mé slovo! Opatruj mě jako zřítelnici oka, do stínu svých perutí mě ukryj.

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, od tebe máme všechno dobré a v tvých rukou je celý náš život; dej, ať chceme vždycky to, co chceš ty, a ať ti sloužíme s upřímným srdcem. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ
Bitva v dolině Refidim je popisována velmi stručně, hlavní pozornost se soustřeďuje spíš na Mojžíše. Pokud držel ruce nahoře, Izrael vítězil: symbol zvednutých rukou naznačuje napojení na Hospodina a přijetí síly od něj. Hospodin nakonec nově prokázal věrnost svým vyvoleným, zastal se jich. Je důležité si všimnout, že Izrael nezvítězil jen díky Mojžíšovi, ale i díky Jozuově vojsku: pasivita (stát na hoře před Hospodinem) se tak skloubila s aktivitou (bojovat v dolině). Izrael mohl slavit vítězství díky spolupráci rozmanitých druhů služeb přítomných v jeho středu.

Ex 17,8-13
Amalečané přitáhli a bojovali s Izraelem v Refidim.
Mojžíš řekl Jozuovi: Vyber si muže a zítra vyjdi bojovat s Amalečany, já se zatím postavím na vrchol pahorku s Boží holí v ruce. Jozue vykonal, co mu rozkázal Mojžíš, a bojoval s Amalečany. Mojžíš, Árón a Chur však vystoupili na vrchol pahorku.
Když Mojžíš měl zdvižené ruce, vítězili Izraelité. Když ruce spouštěl, vítězili Amalečané. Ruce Mojžíšovy se však unavily; vzali tedy kámen, položili pod něho a on se na něj posadil. Árón a Chur podpírali jeho ruce, každý z jedné strany, takže jeho ruce zůstaly pevné až do západu slunce. Jozue porazil ostřím meče Amalečany a jejich válečné sbory.

ŽALM 121
Odpověď: Pomoc nám přijde od Hospodina, který učinil nebe i zemi.

Zvedám své oči k horám. - Odkud mi přijde pomoc? - Pomoc mi přijde od Hospodina, - který učinil nebe i zemi.
Nedopustí, aby se tvá noha zvrtla, - nebude dřímat tvůj strážce. - Ano, nebude dřímat a spát - Izraelův strážce.
Hospodin tě střeží, - Hospodin je tvým ochráncem po tvé pravici. - Za dne ti slunce neublíží, - ani měsíc v noci.
Hospodin tě bude střežit ode všeho zlého, - střežit bude tvou duši. - Hospodin bude střežit tvůj odchod i příchod - nyní i navěky.

2. ČTENÍ
Tento text je srozumitelnější na pozadí polemiky proti nauce falešných učitelů působících uvnitř církevní obce. Timotej má odolat falešným naukám věrností v předávaném učení, věrností Písmu. Taková věrnost nemá být jen pasivní (pouhé vytrvání), ale i aktivní: Timotej má hlásat s odvahou toto slovo, i když bude někdy nepříjemné.

2 Tim 3,14 - 4,2
Milovaný! Drž se toho, čemu ses naučil a co jsi přijal jako jisté. Víš přece, od koho ses tomu naučil! Od dětství znáš svatá Písma; ta tě mohou naučit moudrosti, abys dosáhl spásy vírou v Krista Ježíše. Všechno, co je v nich napsáno, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování, k usvědčování, k napravování a výchově ve spravedlnosti. Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo.
Zapřísahám tě před Bohem a před Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, zapřísahám tě při jeho slavném příchodu a království: Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.

Zpěv před evangeliem
Aleluja. Boží slovo je plné života a síly a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími myšlenkami a hnutími. Aleluja.

EVANGELIUM
Modlitba vyvolených zde nabývá specifického obsahu. Je to modlitba věřících zakoušejících bezpráví a prosících o vysvobození (v. 7; podobenství o neodbytném příteli oproti tomu mluví o všeobecné účinnosti vytrvalé modlitby). Patrně se myslí na období pronásledování a zkoušky.

Lk 18,1-8
Ježíš vypravoval svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se modlit a neochabovat: V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a na lidi nedal.
Byla v tom městě i vdova, chodila k němu a říkala: Zastaň se mě proti mému odpůrci! Ale on dlouhou dobu nechtěl.
Potom si však řekl: I když se Boha nebojím a na lidi nedám, přece se té vdovy zastanu, protože mě obtěžuje; jinak sem bude ustavičně chodit a mě trápit.
A Pán řekl: Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat?
Říkám vám, že se jich rychle zastane! Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, Bože, dej, ať nám přijímání svátostného pokrmu pomáhá, abychom správně užívali věcí pomíjejících a celým srdcem toužili po tom, co je věčné. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Modlitba je místem setkání konečného s nekonečným. Je mostem mezi námi a Bohem. Kristus nás naučil modlit se. Stejně jako Mojžíš neprosíme pouze za sebe, i my chceme být zprostředkovateli setkání našich bratří a sester s Bohem. Pokud nám při modlitbě chybí inspirace, myšlenky a slova, hledejme je v Písmu. Nechme se oslovit Božím slovem a stejným mu odpovězme. Bude nám naslouchat tak, jako každá matka i otec naslouchají slovům svých dětí, kterým je naučili. Z každého takového setkání vyjdeme bohatší.