30. neděle v mezidobí - C

V závěru každé mše dostáváme úkol. Jsme posíláni. Setkání s Kristem, podle slov papeže Jana Pavla II., si nelze nechat pro sebe. Ježíš chce být skrze nás přítomen ve světě, ve kterém žijeme. Vydal se přece za všechny. Nemůžeme ho tedy ponechat v chrámě, uzavřít do svatostánku nebo do svého srdce, ani omezit jen na neděli. Lidé kolem nás čekají na jeho radostné poselství všude a kdykoli.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina. Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, hledejte vždy jeho tvář!

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, rozmnož naši víru, naději a lásku, ať s radostí plníme, co přikazuješ, aby se na nás splnilo, co slibuješ. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ
Jednou z konstant starozákonní teologie je přesvědčení, že Bůh je spravedlivý soudce: na člověka nebere falešné ohledy, nebere v potaz jeho postavení ve společnosti. Bůh soudí zcela nestranně, na rozdíl od člověka. A tato spravedlnost nemůže "zavřít uši" před modlitbou slabších, utištěných.

Sir 35,15b-17.20-22a
Protože Pán je spravedlivý Bůh, nestraní nikomu. Není na straně proti chudákovi a vyslyší modlitbu utištěného. Nepohrdne sirotkovou prosbou ani vdovou, když vylévá svou stížnost.
Tíseň utlačeného se skončí, křik ubohého se utiší. Modlitba chudého proniká oblaka a nezastaví se, dokud tam nedojde.
Nevzdálí se, dokud Nejvyšší nezakročí, nerozsoudí spravedlivě a neobnoví právo.

ŽALM 34
Odpověď: Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel.

Ustavičně chci velebit Hospodina, - vždy bude v mých ústech jeho chvála. - V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, - ať to slyší pokorní a radují se.
Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo, - aby vyhladil ze země vzpomínku na ně. - Spravedliví volali, a Hospodin slyšel, - vysvobodil je z každé jejich tísně.
Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce, - na duchu zlomené zachraňuje. - Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, - nebudou pykat, kdo se k němu utíkají.

2. ČTENÍ
Pavel je už na sklonku svého života a před sebou vidí jen smrt: to však nevyvolává pochmurné myšlenky ani strach. Spíš radostné vědomí, že dostane "věnec spravedlnosti" od Pána. Pavel totiž pevně spoléhá na Boží věrnost svým zaslíbením: je si vědom, že bojoval až do konce, proto může očekávat věnec vítěze. Uchoval víru i uprostřed nepříznivých okolností, ve vězení a před soudem: nezapřel Krista, a proto může očekávat, že ani Kristus ho nezapře. A vězení a výslech nejen že nepodlomily jeho víru, ale byly dokonce příležitostí k jejímu šíření, k hlásání evangelia.

2 Tim 4,6-8.16-18
Milovaný! Já už mám prolít v oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně; stejně tak i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod.
Při mé první obhajobě nikdo se mě nezastal, všichni mě opustili. Kéž je jim to odpuštěno! Avšak Pán stál při mně a dal mi sílu, abych plně hlásal evangelium a aby ho slyšeli lidé ze všech národů. A tak jsem byl vysvobozen ze lví tlamy.
Pán mě vysvobodí ode všeho zlého a zachrání pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věčné věky! Amen.

Zpěv před evangeliem
Aleluja. Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Aleluja.

EVANGELIUM
Zatímco podobenství o "služebnících" ("jsme jen služebníci", Lk 17,7-10) ukazuje Boha-dlužníka, dnešní podobenství ukazuje jiného Boha: zbytečného. Zbytečného v životě některých "duchovních lidí". Zatímco podobenství o služebnících varuje před postojem předkládat Bohu dlužní úpis, jako by nám byl něco dlužný, tato perikopa ukazuje, že někteří "zbožní" lidé nemusí Boha vůbec potřebovat: a přesto "žijí pro něj", a dokonce se k němu modlí! Takže společné poselství obou úryvků je: všechno je milost, a to nejen při ospravedlnění na začátku duchovní cesty (podobenství o farizeji a celníkovi), ale v celém průběhu duchovního života (podobenství o služebnících, tj. o lidech už sloužících Bohu).

Lk 18,9-14
Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Ježíš toto podobenství: "Dva lidé šli do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus a druhý celník.
Farizeus se postavil a modlil se v duchu takto: ´Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé: lupiči, podvodníci, cizoložníci nebo i jako tamhleten celník. Postím se dvakrát za týden, odvádím desátky ze všech svých příjmů.´ Celník však zůstal stát vzadu a neodvažoval se ani pozdvihnout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal: ´Bože, buď milostiv mně hříšnému!´
Říkám vám: Celník se vrátil domů ospravedlněn, ne však farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, Bože, dej, ať v nás tvé svátosti působí milost, kterou obsahují, abychom v plné míře obdrželi to, co konáme svátostným znamením. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Být jako Bůh, být tím prvním a jediným, kdo rozhoduje. To je touha i postoj, který po hříchu velmi často ovládá naše nitro. Kristus naopak přišel, aby nehledal první místo, ale ponížil se a setkával se s těmi posledními. Pokud je pro nás těžké volit druhé místo, upřednostňovat druhého člověka nebo se postavit na místo poslední, zkusme volit Boha, aby on byl tím prvním. V něm bude mít přednost kterýkoli náš bratr a naše sestra a my budeme na tom místě jedině správném!