32. neděle v mezidobí - C
Každý křesťansky prožívaný život, pokud má být autentickým, zůstává pod znamením exodu, neustálé cesty. Naše víra tak dostává relativizující charakter; v konfrontaci se vším, co se na naší životní cestě jeví jako absolutní, trvalé a stabilní, mnohokrát nepřináší ani nepůsobí pokoj. Víme, že jako křesťané nemůžeme budovat pozice, které by nás odváděly od našeho cíle nebo brzdily v úsilí o jeho dosažení. Pro druhé jsme společníky na cestě a tam, kde se oni zastavují, je naším úkolem pokračovat. Cíl je totiž stále před námi!
VSTUPNÍ ANTIFONA
Kéž pronikne k tobě má modlitba, nakloň svůj sluch k mému volání, Hospodine!
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí a milosrdný Bože, dej nám sílu překonávat všechno, co se nám staví do cesty, ať ti můžeme bez vnitřních i vnějších překážek svobodně sloužit. Prosíme o to skrze tvého Syna.
1. ČTENÍ
Obě knihy Makabejské pojednávají o bojích Židů proti seleukovským vládcům za náboženskou a politickou svobodu ve 2. stol. před Kristem. Autor píše pro Židy z alexandrijské diaspory, aby v nich probudil pocit solidarity s bratry v Jeruzalémě. Tato kniha je obzvlášť významná proto, že v ní (poprvé ve SZ) nacházíme jasné učení o zmrtvýchvstání. Toto učení je formulováno v rámci mučení věrných Židů, kteří následují vzorné svědectví zákoníka Eleazara (6,28): děti i ženy jsou nyní ochotny zemřít kvůli věrnosti Božímu zákonu. Ve slovech mučených 7 bratří je zřejmé postupné rozvinutí myšlenky odplaty: spravedliví raději umírají, než aby zhřešili (7,2), Bůh je pomstí (7,6), vzkřísí (7,9) a dá jim obnovené tělo (7,11).
2 Mak 7,1-2.9-14
Přihodilo se, že zajali sedm bratrů s jejich matkou. Král je dal mrskat biči a volskými řemeny, aby je přinutil jíst zakázané vepřové maso.
Jeden z nich, který se stal jejich mluvčím, řekl: Co se nás ptáš a o čem se chceš od nás poučit? Jsme odhodláni spíše zemřít než překročit božské zákony otců.
Druhý pak v poslední chvíli řekl: Ničemo, bereš nám přítomný život, ale král všehomíra vzkřísí nás k věčnému životu, protože umíráme za jeho zákony. Po něm byl týrán třetí. Když ho požádali, aby vyplázl jazyk, který mu chtěli uříznout, nebojácně vztáhl ruce na oheň a neohroženě řekl: Dostal jsem je z nebe, ale kvůli Božím zákonům se o ně nestarám a doufám, že je znovu od něho obdržím. Sám král a jeho družina žasli nad duševní silou jinocha, který se vůbec nestaral o bolesti.
Když zemřel, dali se do stejného mučení a týrání čtvrtého, který krátce před smrtí řekl: Je dobré být poslán na smrt od lidí, když můžeme doufat od Boha, že znovu budeme od něho vzkříšeni. Pro tebe však vzkříšení k životu nebude!
ŽALM 17
Odpověď: Až procitnu, Hospodine, nasytím se pohledem na tebe.
Slyš, Hospodine, spravedlivou žádost, - všimni si mého nářku, - popřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů!
Mé kroky pevně setrvaly na tvých stezkách, - nezakolísaly mé nohy. - Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože, - popřej mi sluchu, slyš mé slovo!
Opatruj mě jako zřítelnici oka, - do stínu svých perutí mě ukryj. - Já však ve spravedlnosti uzřím tvou tvář, - až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.
2. ČTENÍ
První dva verše jsou zakončením (formou přací modlitby) poučení o konkrétních znameních předcházejících druhý Kristův příchod. Toto poučení mohlo ochromit a postrašit, proto se v našem úryvku dvakrát opakuje výzva (na začátku a na konci: 2,16-17 a 3,4-5) k aktivnímu životu, nesvázanému zbytečnými obavami nebo klamnými výhledy na brzký Kristův příchod. Přitom stojí za povšimnutí, že Pavel v obou případech vyslovuje přání, aby Bůh posílil Soluňany celostně: uvnitř (v. 17: ať vás potěší, originál má ať potěší vaše srdce; v. 5: Pán ať řídí vaše srdce) a navenek (v. 17: v každém dobrém činu i slovu; 3,4: .s pomocí Páně budete dělat.). A tuto posilu potřebovali o to víc, že museli čelit také pronásledování, které zakoušeli i od vlastních krajanů (1 Sol 2,14).
2 Sol 2,16 - 3,5
(Bratři a sestry!) Náš Pán Ježíš Kristus i Bůh, náš Otec, který nás miloval a ve své dobrotě nám dal nepomíjející útěchu a radostnou naději - on sám ať potěší vaše srdce a utvrdí v každém dobrém činu i slovu.
A tak, (bratři a sestry), modlete se za nás, aby se slovo Páně dále šířilo a bylo přijímáno s úctou, jak je tomu i u vás, a abychom byli osvobozeni od lidí zvrácených a zlých, neboť věřit není dáno všem. Ale Pán je věrný: on vás bude sílit a chránit od zlého. Spoléháme na vás, že s pomocí Páně děláte a budete dělat, co vám nařizujeme. A Pán ať řídí vaše srdce k Boží lásce a k tomu, abyste byli trpěliví tak, jako byl Kristus.
Zpěv před evangeliem
Aleluja. Ježíš Kristus je prvorozený z mrtvých, jemu buď sláva a vláda na věčné věky. Aleluja.
EVANGELIUM
Ježíšova odpověď má dvě části: první zdánlivě nereflektuje pozici saduceů, protože předpokládá zmrtvýchvstání jako něco jistého a vypovídá o způsobu života vzkříšeného. Jen druhá část se týká otázky, zda je vzkříšení: podpůrným argumentem je Ex 3,6. Abychom lépe porozuměli Ježíšově argumentaci, je třeba poznamenat, že v první části se podkopává předpoklad v uvažování saduceů, tj. že vzkříšení je vylepšeným pokračováním pozemské existence. Ne, vzkříšení je novostí, v které už není manželství, protože lidé vzkříšení jsou jako andělé (nesmrtelní) a nepotřebují se rozmnožit jako na zemi, aby jejich rod a jméno přetrvávaly.
Lk 20,27-38
K Ježíšovi přistoupilo několik saduceů, kteří tvrdí, že není vzkříšení, a otázali se ho:
Mistře, Mojžíš pro nás ustanovil: Zemře-li někomu bratr, který měl manželku, ale byl bezdětný, ať si tu manželku vezme jeho bratr a zplodí svému bratru potomka. Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. Ženu si vzal druhý a třetí a stejně tak všech sedm, nezanechali však děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena.
Kterému z nich bude tedy ta žena náležet při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!
Ježíš jim řekl: Lidé tohoto světa se žení a vdávají. Ale ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat. Už přece nemohou zemřít, jsou totiž rovní andělům a jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení.
A že mrtví budou vzkříšeni, to naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři, když nazývá Pána Bohem Abrahámovým, Bohem Izákovým a Bohem Jakubovým. On přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Děkujeme ti, Bože, za tento svátostný pokrm a prosíme tě: dej, ať nás tvůj svatý Duch neustále obnovuje svou silou působící ve svátostech, abychom ti zůstali upřímně oddáni. Skrze Krista, našeho Pána.
K ZAMYŠLENÍ
Bylo by neodpovědné utíkat od přítomného života do budoucnosti. Stejně by bylo bláhové posuzovat věčnost podle našich leckdy naivních pozemských představ. Nicméně myšlenka na život s Kristem by naši přítomnost měla činit plodnou. Přijetí Kristova vítězství nad hříchem a smrtí nás vede k radostnému a odpovědnému prožívání přítomnosti. Věčnost začíná dnes, říká se. Díky Kristu jsme byli vykoupeni ze smrti a patříme Bohu. Už nyní!