4. neděle adventní - A
Obohacením liturgie dnů mezi 17. a 23. prosincem jsou tzv. "Ó antifony" z denní modlitby církve (antifony k Magnificat), které slouží také při mši jako zpěvy před evangeliem. Každá z nich spojuje hold očekávanému Mesiáši s prosbou o jeho spásonosný příchod. Nemohly by jejich texty posloužit jako inspirace pro naši osobní modlitbu v tomto týdnu? Pán je blízko, ale pořád ještě není pozdě...
VSTUPNÍ ANTIFONA
Rosu dejte, nebesa, shůry, právo ať se vyleje jako déšť z oblak; ať se otevře země a zplodí spásu!
VSTUPNÍ MODLITBA
Prosíme tě, Bože, vlej nám do duše svou milost, abychom stále hlouběji prožívali tajemství našeho vykoupení: a dej, ať nás všechny, kteří jsme z andělova zvěstování poznali, že se tvůj Syn stal člověkem, jeho umučení a kříž přivede ke slávě vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého...
1. ČTENÍ
V r. 735 př. Kr. efrajimský král Pekach a aramejský král Resín vytáhli do boje proti Achazovi, králi judskému. Bůh skrze Izaiáše ujišťuje Achaza o nezdaru jejich vpádu (Iz 7,3-9) a pak sděluje Boží znamení: narodí se syn s ohlášeným jménem Emanuel ("S námi Bůh"). Během jeho života Bůh totiž potvrdí, že je blízko svému lidu. Proto vpád Resína a Pekacha skončí neúspěchem (Iz 7,16). Církev pochopila hlouběji dosah tohoto Božího zaslíbení a viděla jeho naplnění v Ježíšově narození z panny.
Iz 7,10-14
Hospodin promluvil k Achazovi (skrze proroka Izaiáše): "Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí či nahoře na výšinách!"
Achaz však řekl: "Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina."
Tu pravil Izaiáš: "Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel, to je ´Bůh s námi´."
ŽALM 24
Odpověď: Ať vejde Hospodin, on je král slávy!
Hospodinu náleží země i to, co je na ní, - svět i ti, kdo jej obývají. - Neboť on jej založil nad moři, - upevnil ho nad proudy vod.
Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, - kdo smí stát na jeho svatém místě? - Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, - jehož duše nebaží po marnosti.
Ten přijme požehnání od Hospodina, - odměnu od Boha, svého spasitele. - To je pokolení těch, kdo po něm touží, - kdo hledají tvář Jakubova Boha.
2. ČTENÍ
V těchto verších je shrnuto takřka celé evangelium. Nejprve apoštol představuje sebe: "Kristův služebník", "povolaný za apoštola", "určený k hlásání radostné zvěsti". Pak říká nejpodstatnější o adresátech: "milovaní Bohem", "povolaní ke svatosti". Nakonec načrtává v hlavních rysech obsah dopisu: Ježíš Kristus, Syn Boží a syn Davidův, vzkříšený a oslavený. On je Pánem a je mocně přítomný ve společenství křesťanů. A právě toto "credo" musí přijmout a hlásat každý apoštol, aby všichni lidé dosáhli spásy.
ŘÍM 1,1-7
Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný za apoštola, určený k hlásání radostné zvěsti. Bůh ji už předem slíbil ústy svých proroků ve svatém Písmě o svém Synu. Ten pochází jako člověk z rodu Davidova, duchem svatosti se prokázal jako mocný Boží Syn tím, že vstal z mrtvých: Ježíš Kristus, náš Pán. Od něho jsme dostali milost i apoštolské poslání, abychom na oslavu jeho jména přivedli k ochotnému přijetí víry všecky národy. K nim patříte i vy, protože si vás Ježíš Kristus povolal.
Všem v Římě, které Bůh miluje a které povolal do stavu svatých: milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
Zpěv před evangeliem
Aleluja. Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel, to znamená "Bůh s námi". Aleluja.
EVANGELIUM
Záměrem této perikopy je prokázat, že Ježíš je Mesiáš. Ten měl pocházet z Davidova rodu, proto se uvádí, že Josef (otec z právního hlediska) byl synem Davidovým (v. 20). Dalším znamením Ježíšova mimořádného poslání je jeho nadpřirozené početí z Ducha svatého (zároveň je plně synem Marie!). Tak se naplnilo Izaiášovo prorocké zaslíbení o Emanueli: "Bůh je s námi", proto "spasí svůj lid od hříchů" (v. 21). Immanuel: Bůh s námi, se mnou. Se mnou v mých problémech, hledáních, starostech...
MT 1,18-24
S narozením Ježíše Krista to bylo takto:
Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít.
Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: "Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů."
To všecko se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroka: "Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel", to znamená "Bůh s námi".
Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Nasytil jsi nás, Bože, svátostí, v níž se nám tvůj Syn dává za pokrm na cestě k věčné spáse; pomáhej nám, ať se dobře připravíme na blížící se slavnost narození našeho Spasitele, abychom se v den jeho příchodu mohli radovat ze setkání s ním. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
K ZAMYŠLENÍ
Celé Matoušovo evangelium se odehrává mezi dvěma pomyslnými uvozovkami, které zvěstují tutéž skutečnost. Na začátku tohoto evangelia (Mt 1,23) je tvoří slova známého výroku Izaiášova o Emanueli: "Bůh s námi." V jeho závěru (Mt 28,20) pak zmrtvýchvstalý Kristus zdraví svou církev - nás - příslibem: "Já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." Doba církve a život křesťanů jsou oslavou Boha přítomného a blízkého, oslavou společenství Boha a člověka. Radostná zvěst evangelia je nám svěřena; svým životem ji píšeme a hlásáme. Ani na konci našeho života - stejně jako na jeho začátku - nebude chybět ono, už citované, Kristovo ujištění "Já jsem s vámi...".