Advent Mariin a advent můj

L 21, 25-28 + 34
Život křesťana by neměl být nic jiného než jeden velký advent. Bez Krista přestává mít náš život smysl, přestáváme být nositeli poselství. V eucharistii smíme přijímat, smíme se sjednocovat s Bohočlověkem. Ochutnáváme tak něco, co teprve nastane. Přijímáme Krista a on svojí mocí a láskou pracuje v našem srdci, pokud mu neklademe překážky. Můžeme tak plnit vůli Otce – v tom je naše štěstí. Sjednocení se s tím, co chce Bůh, nám přináší opravdové štěstí a opravdovou svobodu.
Bez těsného spojení s Kristem, obrácení se celým svým životem ke Kristu, by naše křesťanská existence vyšuměla.
L 1, 26-38
Marie měla devítiměsíční advent. Reaguje na Boží výzvu přijetím, čerpá sílu z Božího slova. Jako služebnice Páně se nechává vést Duchem Božím. Neměli bychom prosazovat sebe sama ale nastavit plachty tak, aby Duch svatý nás mohl posunovat svým vanutím správným směrem. Marie usiluje o to rozumět. O tom, čemu nerozumí, přemýšlí.

Tradičně jsme začínali přednáškou v kostele sv. Jana Nepomuckého. Vnímali jsme nejen duchovní poselství, ale též lásku a pokoj, s jakým k nám P. Adrian Zemek hovořil. Při besedě na faře jsme se sdíleli o našich společenstvích - doksanském klášterním a našem farním. Po výtečném obědu, který připravila Marie Bernátová a Monika Černá, jsme přistupovali ke svátosti smíření. Program na faře byl tradičně zakončen koncertíkem v prvním patře fary, který s dětmi připravila a uváděla Eva Horáková. Kdo se obnovy nezúčastnil, přišel o hodně.

Fotogalerie snímků je zde. Úplnou fotogalerii naleznete na zápůjčním CD na faře.