Byli jsme u toho od samého počátku

Dramatický rok 1989 rozhodně nebyl pro boleslavské farníky první zkušeností s protivládní akcí. Mnozí měli zkušenost z památné velehradské pouti při příležitosti jubilea 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje v r. 1985, kdy dokázali do té doby nevídanou věc. Vypískat komunistického ministra a skandovat „my chceme papeže.“
Také v Mladé Boleslavi čile fungovaly skupiny rodin, které se na pravidelných setkáních věnovaly rozšiřování svých vědomostí nejen v duchovní, ale též společenské oblasti.
Samozřejmě že jako kvas působila cesta do Říma na svatořečení Anežky České 12. listopadu. A poté 25. listopadu kardinál Tomášek sloužil mši na počest svatořečení Anežky České. Byla to mše s neobyčejným poselstvím. Právě mezi těmito dvěma daty se cosi ve společnosti pohnulo. A právě slova kardinála Tomáška pronesená na závěr bohoslužby ujistila všechny přítomné , že je třeba se napřímit a zvednout hlavu.
Z katedrály jsme odcházeli rovnou na Letnou. Když pater Václav Malý vyzval ono obrovské shromáždění k modlitbě Otče náš (podle různých odhadů tam bylo asi osm set tisíc lidí) věřil jsem, že se křesťanství stane výrazným motorem obnovy naší společnosti.
Boleslaváci podpořili umělce v jejich protestu svou účastí na divadelním "představení", i když bylo známo, že umělci na výraz protestu proti totalitní moci hrát nebudou. Před zahájením se soudruzi radili v protější budově gymnasia, ale žádné řešení zřejmě nenalezli.
I v Mladé Boleslavi se zakládalo OF, zajímavá byla událost při jedné z prvních akcí konané na hřišti za DDM u Máje. Jakmile vystoupil hlavní organizátor, začali na něho lidé volat ať toho nechá, protože je estébák. Kupodivu se napadený ani nijak nebránil, zřejmě byl skutečně na shromáždění pracovně.
Symbolem změn bylo i odstranění sochy Lenina, který stál na náměstí, kde jednou z budov byl i soud. Boleslaváci sami o sobě říkali, že jsou městem hrdinů, protože jediní dokázali postavit Lenina před soud. V Boleslavi křesťané spolupracovali skutečně ekumenicky v nejlepším slova smyslu.
Z kněží to byl pater Říha, který se odhodlal k mluvení z improvizované tribuny. Řada křesťanů vstoupila do politiky a tím přispěla k rychlejší demokratizaci společnosti. Ihned začala intenzivní ekumenická spolupráce, kdy se klíčová setkání děla střídavě u různých křesťanských církví.

Po obrovské amnestii, kterou uskutečnil prezident Václav Havel sotva se ocitl na Hradě, bylo v Boleslavi mnoho propuštěných vězňů, kterých se lidé ujímali. V této oblasti se velmi angažoval husitský farář Jelínek.
Postupem doby jistě vidíme řadu slabých míst ve společnosti, vidíme řadu věcí kriticky.
Máme však svobodu je měnit k lepšímu.