Caritas in veritate

Ekomie naléhavě potřebuje etiku a kladení otázek po smyslu. Snaha dát jí statut jakési fyziky společenských věd, v níž otázky po dobru a zlu nemají místo, je nonsens. Může se změnit ve snahu rozumu vymanit se z morální odpovědnosti za tento svět. Důsledkem je prohospodařená důvěra. Tato důvěra se dnes na mezinárodním poli ztratila. Materialismem ovládaný člověk ztrácí niternost a lidstvo podřízené nadvládě techniky a moci peněz postrádá hnací sílu lásky v pravdě.
Encyklika naznačuje řešení v podobě trhu a hospodářství jako vícerozměrné reality. Solidární ekonomie a solidární finance nejsou jednorozměrnou maximalizací zisku, nýbrž zahrnují i vztahy vzájemnosti, respektu ke spravedlnosti, společenské odpovědnosti. Nejen „dám, abych měl“, ani jen „dám proto, že musím“, ale „daruji“, starám se o bližní už dnes i na druhém koci světa.
Globalizace zmenšila vzdálenosti mezi lidmi, ale dosud je neučinila bližními. Pozitivní vzory ekonomie společenství, kultury a ducha dávání, řeholní i laické iniciativy na poli ekonomie dokládají, že takováto proměna je možná (čl. 37).
Globalizace je a bude tím, co z ní udělají lidé. Nebývalá mobilita kapitálu, migrace a přesuny pracovní síly, cesty za vzděláním, přetahování mozků, turismus, to vše potřebuje nový etický základ. Dosavadní podoba nezdravého rozvoje vede k závažným poškozením životního prostředí v planetárním měřítku.
Encyklika klade důraz na výchovu, kulturu, na proměnu životního stylu a životních hodnot, novou mentalitu. Láska v pravdě poskytuje světlo, pojmenovává dosavadní nezdary a selhání na cestě pravého rozvoje, následování Krista. (LM)
Podle Zamagniho je jádrem encykliky právě výzva k překonání rozdělení mezi hospodářskou a sociální oblastí. Jde o překonání logiky dvou fází: nejprve se vydělávají peníze, pak se myslí na přerozdělování. Taková logika je nešťastná, protože než přijde čas na redistribuci, mohou už být škody na lidské důstojnosti nevratné. Hospodářství má spíše proniknout logika typická pro sféru občanské společnosti: Tvoje dobro musí být v souladu s mým dobrem; to moje tedy nemůže odhlížet od tvého ani od dobra jiných. Již i u nás jsou „sociální podnikatelé“, ekonomika tedy může nalézt svůj smysl ve službách občanské společnosti. Můžeme tak v praxi sledovat blahodárný trend opouštění vypjatého individualismu ve prospěch na kultivaci vztahů. (DM)
Lidé, kteří nemají víru, jsou nezpeční, protože se zbaví toho, co je pro člověka nejdůležitější – bohabojnosti. Bohabojnost je nádherné slovo, protože znamená úctu k něčemu, nikoli strach před něčím. Je-li člověk bohabojný, většinou si lépe rozmyslí, než udělá nějakou lumpárnu. Pro celou společnost je víra nesmírně důležitá. (JŠ)

Texty zamyšlení převzaty z Perspektivy 16 (příloha KT 32):
LM – průřezové zamyšlení pana L. Mlčocha
DM – převzato z článku pana D. Macka
JŠ – z rozhovoru s panem J. Štětinou