Církevní majetek - k čemu a proč?

Restituční navracení majetku do osobního vlastnictví nikoho nevzrušovalo – provádělo se dle zákona, nikdo tedy neposuzoval ani zda nabyvatel má na majetek morální právo, ani na co bude restitucí získané statky používat. Příkladů nashromáždění majetku v éře minulé (též díky zapírání kapitalistických předků), veletoče v r. 1989 (rychlé rozpomenutí se na kapitalismus) a bleskové restituce je mnoho. Takovéto restituce byly samozřejmostí - žijeme přece v právním státě.
Církevní majetek je ale něco docela jiného – řada politiků se již přes 18 let s pomocí překrucování a demagogie snaží získat popularitu proticírkevními výpady. Společnost, která byla proticírkevně 40 let vychovávána, přece musí pochopit, že církev na žádné restituce nárok nemá.
Věcné a pravdivé informace k této problematice lze nalézt na www.cirkevnimajetek.cz, odkud je převzat následující text:
Společností se nese zvláštní, neupřímný tón. Je to jako když hlavní slovo patří zloději. Ten vyhlašuje: ‚Ukradené ti nevrátím, protože máš být chudý, proto si vše nechám. Ukradl jsem ti majetek, ale nevrátím ti nic, dokud neprokážeš, co jsem všechno ukradl, jak jsem to ukradl, a pokud se mi tvé vyjádření nebude líbit, nevrátím ti také nic. Ukradl jsem ti majetek, ale protože nevím, jak majetek užiješ, nevrátím ti nic, a když se mi nebude líbit, jak majetek užiješ, nedostaneš zase nic. Ukradl jsem majetek, ale kolik majetku bylo, rozhoduji já, jako zloděj, nebo ten, kdo na původně nakradeném dobře vydělává. Ukradl jsem, předal jsem majetek svým dětem, ale protože jsem ho ukradl přece já, děti nic vracet nebudou.‘