Dvojí ostuda v Evropě

Když byla u nás na jaře, uprostřed evropského předsednictví, odvolána z malicherných důvodů vláda, ukázali jsme Evropě, že si neumíme vládnout ani sami sobě v české kotlině. Místo abychom naplno využili svého šestiměsíčního předsednictví - prosadili potřebné a dali o sobě pozitivně vědět, povedl se skupině několika samolibých egoistů pravý opak. Podzimní mezihra pana prezidenta nám reputaci v Evropě rozhodně nenapravila. Vytáhnout kartu sudetských Němců – to považuji za jasnou podpásovku. Ano, od roku 1948 byli sudetští Němci pranýřováni dnes a denně bolševickým tiskem, ale v roce 2009??? Osobně jsem se setkal vždy s pravým opakem, s neuvěřitelnou láskou nejen k zemi, ze které byli vyhnáni, ale i k jejím lidem. Stovky kostelů byly zachráněny a opravovány z německých zdrojů, německé finance byly nejen u duchovní, ale i u hospodářské obnovy naší vlasti. Lisabon je podepsán – jednotnější Evropa tedy může, mimo jiné, lépe čelit tlaku moskevských jestřábů. To je to, co jistým skupinám vadí – proto neustálé generování zástupných důvodů, proč je pro nás Lisabon nepřijatelný.
Několik postřehů našich předních duchovních reprezentantů:
Strach pana prezidenta ze ztráty suverenity vůbec nesdílím (kardinál Vlk).
Národním zájmem České republiky je být součástí křesťanské Evropy (P. Halík).
Získáváme více než ztrácíme (biskup Malý).
Nebude-li mít Evropa duši, nebude mít život (arcibiskup Graubner).