Ekumenicky nejen týden v roce

Uplynulý rok byl v Mladé Boleslavi ekumenicky bohatý. Po tradičním společném lednovém modlitebním týdnu následoval ekumenický ples. Po celý rok velice pěkně fungovala Křesťanská akademie. Mimořádně zdařilá byla první Noc kostelů. Ekumenicky se scházejí pravidelně v pátek maminky. Obě Mateřská centra vzorně spolupracují - připomenu jen prosincové akce Sv. Martin ve Štěpánce, společné zdobení perníků a tvorba adventních věnců. Vydařenou akcí byl také ekumenický majáles v Nepřevázce. Všechny tyto akce se podařilo zorganizovat díky společnému úsilí několika obětavých katolíků i bratří a sester z dalších denominací, za které jsem Bohu vděčný. Uvědomujeme si, stejně jako Jan Pavel II., že rozdělení křesťanů má svou pravou a poslední příčinu v hříchu člověka. Proto opravdový ekumenismus není možný bez vnitřního obrácení. Smíření má tedy dvojí rozměr: především smíření s Bohem a pak smíření s bližními.

Jsem Bohu vděčný za to, že se nám dařilo prohlubovat vzájemné společenství – nechali jsme se vést biblickým zaslíbením Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich (Mt 18,20). Zjistili jsme, že jsme si blíž, než si vůbec myslíme – naprosto stejné konstatování jako v plzeňském Společenství církví. Jsem rád, že jsme byli přizváni městem k oslavě 17.11. – ekumenická promluva pravdivě připomněla roli důležitou křesťanů ve zlomových dnech roku 1989.

Je třeba, aby církev byla jedno v tom podstatném – a sice v učení. Ne vše přitom má stejnou důležitost, ale v tom základním bychom měli být zajedno. Jednota ovšem není uniformita: je tu bohatství ritů, různých kultur, které vyrostly na evangeliu (v posledním odstavci jsou uvedeny myšlenky biskupa F. Radkovského z článku S termínem „odloučení bratři“ bych byl opatrný – viz KT03. Článek objektivně popisuje důležité rozkoly. Přepadení a vyloupení Cařihradu v r. 1204 západními křesťany - křižáky - zpečetilo rozdělení s východní církví. Podobně oboustranně absurdní byla situace, když Luther vyjednával s vyslanci Vatikánu. Probíhalo to jako dialog dvou hluchých - jejich projevy se zcela míjely a obě strany se navzájem vůbec neposlouchaly.

Druhý vatikánský koncil katolíky jasně žádá, aby láskyplně činili první kroky a přicházeli za všemi ostatními křesťany s láskou toužící v pravdě překonat vše, co je od sebe navzájem rozděluje, a aktivně se na překonávání rozdělení podílet.