Evropa musí prohlubovat svou duchovní substanci

1) Intelektuální dialog mezi agnostiky a věřícími
2) Vzdělání a výchova
3) charita
Papež řekl doslova: „Jedni potřebují druhé. Agnostik se nemůže uspokojit, když neví, jestli Bůh existuje, nebo ne, ale musí neustále hledat, musí vnímat velké dědictví víry; katolík se nemůže spokojit s tím, že má víru, ale musí stále hledat Boha, stále více a v dialogu s druhými znovu poznávat Boha do větší hloubky. Rozum, který je hluchý ke všemu Božímu a vytěsňuje náboženství do říše subkultury, je neschopný vstoupit do dialogu kultur, který náš svět tak naléhavě potřebuje.“ Papež se důkladně věnoval poslání univerzit v dějinách i dnes. Univerzity - včetně Univerzity Karlovy – vznikly papežským založením (císař byl pouze „fundátor“) z církevních škol, byly institucí papežského práva. Toto právo zaručovalo akademickému světu svobodu a nezávislost na místních světských i církevních autoritách. Církev i univerzita byly „globálními hráči“, podstatně utvářely evropský kulturní prostor.
Český prezident Václav Klaus v disputaci s kardinálem Schönbornem důrazně prohlašoval, že žádná „evropská idea“ neexistuje ani existovat nemá. Papež i kardinál Schönborn hájí zcela opačné stanovisko: sjednocená Evropa, má-li pokračovat v díle svých zakladatelů, velkých katolických politiků poválečné doby, nesmí být jen ekonomicko-administrativním celkem, nýbrž musí prohlubovat i svou duchovní substanci.
Převzato z Perspektivy 21, plné znění nosného článku P. Halíka stojí za přečtení.