Katolíci nechají menším církvím miliardy, aby přežily odluku od státu
Církve u nás přestanou být financovány ze státního rozpočtu = zpráva z tisku. Správně by mělo znít, že církve přestanou dotovat státní rozpočet z majetku, který jim byl zabaven.
Stát má dvě možnosti - buď dále odsouvat vyrovnání státu s církví a tím dále zvyšovat šedesát let narůstající dluh nebo se konečně, v zájmu většiny občanů naší země, postavit k vyrovnání čelem.
Podle dosavadní právní úpravy vzal stát církvím veškerý majetek a hospodářsky jej využívá - stát tímto vydělal cca 220 miliard korun a každým dalším rokem přibývá zisk státu z výnosů zabaveného majetku cca 3 miliardy korun. Za více než šedesát let platnosti zákona stát vyplatil církvím (např. platy duchovních) cca 60 miliard, vyrovnání by se tedy mělo týkat cca 160 miliard korun. Stát vzal církvi majetek a zavázal se, že se o duchovní hmotně postará. Aby těch duchovních nebylo moc, zrušil stát kláštery, duchovní nahnal do dolů a dětské pravidelné návštěvy kostela odměnil nedoporučením středo/vysokoškolského studia. Stát se postaral o přímou fyzickou likvidaci některých věřících, katolické mládeži zakázal pravidelně se scházet. Díky Bohu ale ještě dnes duchovní máme a dokonce i nová duchovní povolání. Komunistická propaganda bezostyšně na církev plivala. Po roce 1989 se do politiky dostala řada populistů. Jejich chladný kalkul spočívá v tom, že ve státě, kde je křesťanů menšina, sbírají politické body nekorektními proticírkevními výpady. Kladivo na církev tedy stále dopadá, jenom je v jiných rukou (nepočítám-li překabátěnce, u nichž je anticírkevní postoj kontinuální).
Na platy duchovních stát vydává pouze část peněz, které každoročně přináší zisk z církví zabaveného majetku – tento model fungoval nejen od padesátých let do roku 1989, ale funguje i dalších 22 let po pádu komunismu. Ke dlužné částce tedy nově přibyly další desítky miliard a každým dalším rokem se závazek státu vůči církvi zvyšuje. Zároveň se zvyšuje populistické pohoršení – kde peníze na vyrovnání vzít? Je to jinak, stát církvím stále ještě bere, dluh státu tedy stále narůstá. Otázka tedy nezní, kde má stát najít peníze, ale obráceně: Kdy stát přestane z majetku církví, na úkor církví, dotovat rozpočtové díry? Samozřejmě, že proticírkevní lobby křičí, že není vhodná doba, že církev touží po majetku - pro pomluvy se hodí cokoliv. Opak je pravdou. Rozvoj obcí i měst již 22 let brzdí nemožnost nakládat s církevním majetkem. Pro stát je výhodnější vrátit větší část majetku v podobě nemovitostí. Církev se bude muset naučit dobře s navráceným majetkem hospodařit, což nebude jednoduché – Trmice nám budiž výstrahou. Na neudržitelnost právní situace upozorňuje též Ústavní soud - od roku 1991 se náš právní řád odvolává na zákon, který řeší blokované církevní pozemky. Toto odvolání je ale do prázdna, platná zákonná norma dosud nebyla vydána (parlamentem schválena) - tímto je přes dvacet let blokován rozvoj obcí i měst. Obyvatelé této země jsou ti, kteří doplácejí na neuvěřitelné politické veletoče, spojené s jednáním o navrácení majetku.
Podrobnější informaci o navrženém rozdělení majetku mezi církve získáte v následujícím odkazu:
Ke stažení: Arcibiskup_mestum.pdf, 242 kB