Kdo, když ne my? Kdy, když ne teď?

Svobodu máme, ale s jejím správným využitím se potýkáme. Opravili jsme za 20 let mnoho kostelů, napřimování duší po čtyřicetileté vládě totality je ale práce na mnohem delší dobu. Dnešní počet duchovních v českých zemích, s přihlédnutím k věkové skladbě a minimálním přírůstkům, naznačuje, že práce laiků pro církev musí nabývat na intenzitě, pokud církev nemá upadat. Narážíme ale, jak uvedl americký komentátor papežovy návštěvy, na velice rozšířenou lhostejnost k vlastní církvi. Poukázal tím na výraznou převahu pouze tabulkových nad praktikujícími katolíky. Ochota využít vlastního obdarování ke společnému růstu není příliš častým zjevem. Modleme se, mimo modliteb za nová duchovní povolání, rovněž za naše vlastní povolání ke službě bližním. Hlásejme svým žitím dokonalost – ne svoji, ale toho, který nás poslal. Před dvaceti lety nás, při svatořečení Anežky v Římě, vyzval papež Jan Pavel II. veršem (1. P 4,10): Každý ať slouží tím darem, který přijal!