Když se Mojžíš diví
Na ČKA jsme dne 6.2. přivítali doc. Petra Slámu, Th. D., kazatele Českobratrské církve evangelické. Věnuje se dějinám a interpretaci Starého zákona, zejména knihy Exodus. Vyučuje Starý zákon, hebrejštinu a judaistiku.
Měli bychom si uvědomit, že Bibli čteme jako druzí. Tři čtvrtiny Písma svatého tvoří Starý zákon, židovská část Bible (ale Nový zákon psali až na Marka a Lukáše, u nichž to není jisté, také Židé). Historicky končí tato část ve 2. Paralipomenon 36,23: Kdokoli z vás … se může vydat na cestu.
Řecky mluvící alexandrijští Židé přeuspořádali ve 2. století př. n. l. pořadí biblických knih do dílčích sekcí tak, že první sekci tvoří historické knihy, potom knihy Žalmů, Píseň písní a Moudrosti a na závěr prorocké knihy až po Malachiáše. Řeckým čtenářům končí Bible očekáváním tajemného "Dne Hospodinova".
Židovské učení rozeznává halachu (jak má Žid žít) a agadu (proč tak má žít. Halacha poměrně detailně určuje stravu, co je čisté, koho si Žid může vzít – tento soubor je pevně daný a tudíž neměnný. Kritériem agady je: podporuje halachu?
Tóra je spíše Učením než Zákonem. Důležitá je písemná, ale i ústní tradice.
Okolo roku 0 byla většina tehdy známého světa globalizovaná, s podobným vztahem k mnoha různým bohům. Tedy situace v něčem podobná dnešku – Coca Cola world.
Helénistická civilizace často používala k vyjádření toho, jak se Bůh nebo bohové vztahují ke světu, slovo Logos. Znamenalo pro ně něco jako ruku Boží ve světě. Pro Židy tento Logos splýval s moudrostí, o níž mluví třeba kniha Přísloví, a nakonec s Tórou. Křesťané pomocí tohoto schématu vyjádřili, že Logos je Ježíš Kristus.
Obřízka v Novém zákoně: Apoštol Petr o křesťanské víře uvažoval o jakémsi vnitrožidovském obrození. Ježíš posunul důrazy na bezprostřední lásku k Bohu i bližním. Ale ani ve snu by Petra nenapadlo rušit obřízku. Pavel domyslel důsledky oné bezprostřední lásky: jestliže bezprostřední, pak ani obřízka nemůže být prostředníkem. A tak ji zrušil. Ve Skutcích je vyjádřena snaha harmonizovat Petra a Pavla. Ostrá slova v listu Galatským 2,3-14 zřejmě zachycují přesněji, jak to tehdy bylo.