Křesťanské hodnoty, na kterých byla postavena EU - a jak dál?

Evropská unie vznikla těsně po druhé světové válce. Tehdejší lidé znali nouzi a válečné strádání z vlastní zkušenosti, vzájemná solidarita byla přímou součástí poválečného života. Společné dobro tehdy nebylo vyprázdněným pojmem. Pro zakladatelské konání otců unie (Konrad Adenauer, Robert Schuman a Alcide De Gasperi) byla určující křesťanská víra. Dnes se pojem solidarita vytratil i z křesťanských politických stran. Vede se nám příliš dobře a společnost je atomizována.

Dle Aristotela láska znamená chtít dobro pro druhého. Stát sám o sobě není nejvyšší hodnotou. Státní moc má být službou člověku. Evropská unie dnes směřuje k superstátu, princip subsidiarity není dodržován. Ústředí se snaží rozhodovat o mnohém z toho, co by lépe mohlo být řešeno z úrovně státu či regionu.

Ihned po vypuknutí války v Sýrii požadoval papež zastavení agrese všemi prostředky až po přímé nasazení ozbrojených sborů OSN. Bylo by tragédií, kdyby byly Sýrie a Írák obnoveny bez křesťanské komunity, dvoutisícileté pevné osy obou států. Proto směřujeme charitní pomoc především přímo na Blízký východ, kde jsme ve spojení s místními biskupy. Rovněž naše vláda upřednostňuje tuto formu pomoci.

Stát je dohodnut s Charitou též na spoluúčasti při prověřování žádostí o azyl, což lze zajistit právě díky našim přímým blízkovýchodním kontaktům. V kladném případě se následně přistupuje k důkladné prověrce zdravotního stavu. Tento prověrkový proces úspěšně provozujeme již od devadesátých let, kdy byl vypracován dle podnětu K. Schwarzenberga a našich lékařů. Také proto naše společnost nikterak negativně nepocítila integraci tisíců uprchlíků z bývalé Jugoslávie, včetně nemalého počtu muslimů. Přijetí neprověřených uprchlíků by pro nás znamenalo zbytečné bezpečnostní i zdravotní riziko. Nezastupitelná role Charity je rovněž při integraci azylantů – nedopusťme vznik ghett jako v západní Evropě.

Chceme-li návrat Unie ke křesťanským základům, musíme se o tento návrat postarat my sami, a to především v naší zemi. Drobnou každodenní prací, ale i aktivní spoluúčastí na politickém životě. Spolurozhodujme minimálně tím, že budeme dobře, tedy nepopulisticky, volit. Evropa, tedy ani my nesmíme rezignovat na společné dobro.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dne 18.3. hovořil D. Duka v pořadu Jak to vidí na podobné téma v minutách 5-23. Oba extrémní postoje k uprchlíkům (Ani noha! či Každého!) jsou chybné.

Přednáška navazovala na přednášku kardinála M. Vlka Bůh je zpět. Podobným tématem se zabývá V. Halík v posledních Perspektivách Hledání evropské identity. Nad otázkou Jak dál? se zamýšlel též D. Reagan v evropském parlamentu dne 8.5.1985:
Tolik toho ještě musíme udělat. Před námi je hodně práce, podobné stavbě velké katedrály. Je to práce nejen pro lídry, ale také pro lid. Každá generace přidává svou vlastní vizi. Víra, která přináší vize, ale zůstává. Tato katedrála je Evropou, která bude dále zářit.