Na tvůj příchod čekáme...

Jiří Zajíc si v adventním zamyšlení na Christnetu klade otázku:
Jak jsme na tom my – křesťané? Patříme k těm, kteří unaveně hledají, kde se dá ještě něco ukořistit, zkonzumovat, něčím aspoň na chvíli zaplácnout beznaděj z toho, že náš „koráb“ bloudí odnikud nikam, nebo „naše duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro (Žalm 130)?“
---------------------------------------------------------------------------------------
Evropská unie je nedokonalá. Stejně jako církev. Proč? Protože je z nedokonalých lidí. Co přineslo zavržení církve, odmítnutí Boha a vyzdvižení mamonu, národa či komunismu na první místo? Dějiny 20. století to dobře ukazují.
Co se stane, když se Česká republika ekonomicky osamostatní? Na dveře tlučou nezištní ruští poradci (s Moskvou na věčné časy a nikdy jinak), miliardová Čína se jistě také bude ucházet o naši ekonomickou přízeň. Chceme opravdu takovou „samostatnost“?
Díky unijnímu volnému obchodu míří dnes 30% našeho exportu do Německa. Evropská unie je s 20% podílem na světovém vývozu a dovozu největší obchodní velmocí na světě.
Plamennou kritikou se nic nespraví – ani v církvi, ani v unii. To, co současné církvi i unii nejvíce chybí, je životadárná duchovní míza z křesťanských kořenů, opravdu žité křesťanství. Cyril a Metoděj se jako duchovní otcové našeho křesťanství přičinili a Bůh jim pomohl. Právě tak K. Adenauer a R. Schuman, duchovní otcové unie, své křesťanství opravdu a odvážně žili a Bůh jim požehnal.

Naše adventní očekávání nechť se povznese nad labyrint světa. Buďme dělníky na české i evropské vinici Páně – ráj srdce za to stojí. Dokonalejší církev i dokonalejší unie to potřebují.