Nechtějme být v klidu, usilujme o pokoj

V dnešní rozhlasové glose D. Duky jsme slyšeli:
Svět však byl zachráněn těmi, kteří uvěřili v sílu pravdy a v odvahu lásky. Dokázali stávající úpadek proměnit. Z područí hříchu je vyvedlo sedmero darů Ducha svatého. Glosa

Svatý otec promluvil včera takto: „Drazí přátelé, dosvědčujte radost víry v Krista, krásu bytí Kristovými učedníky, moc lásky, kterou Jeho evangelium uvolňuje v dějinách jakož i nezměrnou milost, kterou může zakoušet každý věřící v církvi přistupováním ke svátostem a pokorným a nezištným uplatňováním charismat, která – jak praví svatý Pavel – mají být vždycky užívána ke všeobecnému dobru. Nepodlehněte pokušení průměrnosti a zvyku! Pěstujte v duši vznešené a velkorysé touhy! Osvojte si Ježíšovo smyšlení, cítění i jednání.“ Benedikt XVI.: Nepodlehněte pokušení průměrnosti a zvyku

Německý prezident J. Gauck na Katholikentag řekl: „Potřebujeme lidi, kteří říkají NE kultuře smrti a rochnění v přebytku. Křesťané by neměli vnímat politiku jako něco nečistého, do čeho se nechtějí namočit. Nikdo není čistě duchovní bytostí, ale každý je v určitých politických vztazích. I pohled do historie dokládá, že křesťanské osobnosti rozhodujícím způsobem utvářely tuto zem. Katoličtí politici a političky působili v politice jako požehnání. Ve východním Německu to byli křesťané, kdo i v časech diktatury hájili neměnné hodnoty, když se ostatní obyvatelé zcela poddali osudu.“ Nedaří se nám předávat víru, znělo v Mannheimu
Situace v Německu je přitom významně lepší než u nás - viz Kampaň na Twitteru ukazuje pozitivně německou církev

Stanislav Balík vidí situaci takto: Jestliže nás v současnosti v něčem předbíhají neevropské společnosti, pak je to především ve snaživosti, pracovitosti a v nespoléhání se na stát. My jsme zpohodlněli do té míry, že část společnosti považuje za normální nemít děti; jiná požaduje obrovské státní přerozdělování, tak aby téměř vše bylo takzvaně zadarmo; a ještě jiný díl společnosti nad převážnou částí pobídek k větší aktivitě mávne rukou a řekne – to mně za to nestojí.
Kde jsou křesťané? Neměli by být ani v jedné z těchto a jim podobných skupin. Vědí, že spoléhat se mají na Boha a na sebe, případně na blízké lidi kolem sebe – v rodině, ve farnosti. Že extrémní spoléhání se na stát je vlastně velmi nekřesťanské. Voličské nálady