Několik zářivých míst na poušti

Několik zářivých míst na poušti
Martin Blecha
Žijeme v těžké době obrovského útoku civilizace smrti. Umírá velmi mnoho nevinných lidí - nenarozené děti, staří i nemocní. Počet obětí se počítá v miliardách lidských životů. Mnoho lidí obecně nechce mít děti. Stále rozšířenější jsou prostředky ničící plodnost a život. Je obrovský nárůst neplodnosti manželů. Dítě se stává produktem moderní technologie, dárcem orgánů a buněk. "Vyrábí se" dítě s konkrétními předepsanými vlastnostmi, ostatní se odstraní. Stovky tisíc zamražených počatých dětí čeká v tekutém dusíku mezi životem a smrtí. V Británii je legální vytvářet zrůdy křížením lidského a zvířecího genetického materiálu.
Mnoho lidí je dezorientovaných, osamocených. Úzkostlivě hledají štěstí v tolika přeludech a pak jen draze platí zraněními, která si nesou životem.
Na této temné poušti je několik malých míst, která září jasem Lásky. V každém svatostánku kdekoli na světě je přítomen živý Kristus pod způsobou eucharistie. Ta místa jsou označena drobným červeným světélkem. Na těchto místech je i dnes, stejně jako před staletími, sloužena mše svatá. Ten, který utvořil náš svět, moře, hory, rostliny, vzduch, zvířata, vdechl každému lidskému tělu nesmrtelnou duši, která bude žít věčně. V jednom okamžiku dějin pozval prosté, nevzdělané děvče, aby se z jejího těla narodil Boží Syn. A díky jejímu souhlasu žil Bůh zde na zemi, sdílel lopotu práce, pokušení nepřítele i radost a soucit. Byl nám podobný ve všem, kromě hříchu. Lidé však měli raději temnotu než světlo, a tak Božího Syna přibili na kříž. Svou obětí zaplatil výkupné za hřích člověka, byl vzkříšen a tak umožnil každému člověku, aby jej mohl milovat a po smrti se s ním setkat tváří v tvář. Katolické církvi dal moc učit pravdy víry a střežit bohatství svátostí.
Ano, místa, kde je sloužena mše svatá, kam denně přicházejí lidé, aby přijali Krista do své duše, kde stále svítí červené světélko – to jsou místa velikého jasu, kde očekává Kristus každého člověka.
Bůh má však křehkost a slabost zamilovaných. Když se kluk zamiluje, nemůže přijít a říct jí: „Miluj mě, nebo tě zabiju!“ Může sice zabít, ale nemůže udělat nic, čím by si vynutil lásku. Chudoba a pokora Boží před naší svobodou je to samé, jako chudoba a pokora zamilovaných. Proto je eucharistický Kristus tak málo milován.