Poselství Vánoc - Světlo ve tmě svítí….

Představte si, že se sejdete k dárkům, ke stromečku, a zhasne světlo. A bude i tmavá noc, takže nebudete vidět ani od měsíčního světla, nebudete mít svíčku, baterku, nic. Co se stane? Může to přinést i výhody. Nikdo nepozná, čí je který dárek, a tak si někdo polepší, někdo na to ale doplatí. Neuvidí, a tak si nasadí ponožku místo čepice, bude se snažit si nazout o dvě čísla menší boty, které byly určeny pro babičku, vodku bude považovat za mazání na revma a tak dále. A pak se může i stát, že si lidé na tu tmu zvyknou. Nebudou už o světlo stát, protože ve světle je všechno vidět takové, jaké to je, kdežto ve tmě a šeru se uplatní polopravda i lež... Starozákonní prorok Izaiáš říká, že lid, který chodí ve tmě, vidí veliké světlo. A křesťané v tomto světle od počátku poznávali Krista. Ti, kdo milují tmu, se od tohoto světla odvraceli a odvracejí. Ti, kdo světlo nepoznali, ti ho celkem nehledají.
A co my? Máme-li rádi tmu, odpovězme si, proč. A pokud jsme přišli ke světlu, máme důvod k veliké radosti. Před dvěma tisíci lety se v Betlémě narodil Spasitel, Kristus Pán. Světlo světa. Světlo našeho života. Mnozí lidé už dva tisíce let v tomto světle chodí. My v něm můžeme chodit také a jsme rádi, že ozařuje náš život. A víme, že toto světlo nezhasne, protože už nepodléhá ani lidské moci, ani smrti. Ježíš umřel a vstal z mrtvých. A každý, kdo v něho věří, není souzen, ale přechází ze smrti do života. Kdo je tedy ubohý? Ten, kdo má světlo, nebo ten, který sedí ve tmě? Přejme si navzájem, aby toto pravé světlo vzešlo v životech nás všech!