Pouť na Velehrad
12.ročník velehradské pouti zvládlo pět farníků. Vyrazili jsme v sobotu 30. června dopoledne z Nepřevázky ve složení Marie Bernátová, Jiří a Ivana Kolínovi, Eva Skrbková, Anton Spišák. Pohodlně jsme dvěma auty dojeli do Babic nad Svitavou, kde jsme je zanechali u známých (mimochodem jmenují se Brtníkovi, Jiří je od soboty 7.7. diakonem, ale bohužel v brněnské diecézi). Úvodní den představoval jen malou pětikilometrovou rozcvičku do Křtin. Stihli jsme přesně poutní mši svatou s osobním přivítáním. První nocování bylo velmi romantické v ambitu kostela. Večer byl plný vyletujících netopýrů, nebe plné hvězd a věžní hodiny důsledně odbíjely každou čtvrthodinu.
V neděli 1.7. jsme vstávali brzy ráno, očekávali jsme horký den a snažili se ujít alespoň část trasy v příjemnější teplotě. Cílem naší cesty byly Šlapanice, cestou jsme stihli prohlídku jeskyně, koupání, příjemné občerstvení. Jen ve Šlapanicích nám zavřeli na náměstí restauraci, kde jsme se chtěli navečeřet, ale ještě jsme měli domácí zásoby. Daleko víc nám zvedla náladu fara, kde jsme nocovali. Sprcha před večerní mší svatou byla více než příjemná a noční bouřka se v bezpečí kamenného domu krásně poslouchala.
Vzhledem ke zvyšujícím se teplotám jsme v pondělí 2.7. vstávali již v pět hodin. Čekala nás nejdelší trasa a její velká část otevřenou krajinou, nechtěli jsme proto nic podcenit. Do Ždánic na koupaliště jsme dorazili notně zdecimovaní kolem páté hodiny a dvě hodiny nám trvalo, než jsme zvládli další přesun na faru. Ovšem přijetí tam překonalo všechno naše očekávání a pochopili jsme, proč se fara ve Ždánicích nesmí vynechat navzdory jasné zacházce. Pater Špaček s maminkou a sestrou nás vítali jako staré známé, čekala nás báječná večeře o mnoha chodech, příjemné povídání, měkké molitany a polštářky na spaní. Spalo se báječně. Vstávalo ještě lépe, voněla nám k tomu nachystaná snídaně a čekala nás bohatá svačina na cestu.
Před sedmou dorazil P. Milan Matfyak. Začal svou pouť koncelebrací ranní mše. Po mši svaté nás (tři ženy) P. Špaček se všemi batohy vyvezl na kopec. Cestou jsme ještě shlédli krásně zrekonstruovaný interiér kostela v Letařovicích. Autorem fresek je pan Klouda.
Nadále jsme putovali v šesti. Trasa v úterý končila na Klimentku. Na odkrytých základech kostelíka bývalého hradiště, kde podle tradice přepisovali Metodějovi žáci Písmo svaté, nám otec Milan sloužil mši svatou, na kterou dorazili i Anička s Milošem, naši souputníci na Velehrad a spolunocležníci v kapličce, která nám poskytla úkryt před druhou noční bouřkou.
Poslední úsek pouti začal svěžím ránem, ale přes den nás opět ničilo horko. Nicméně nikdo nevzdal a na Velehrad jsme dorazili v dobré náladě. Maruška a P. Milan se dokonce nezalekli stoupání na Buchlov a na rozdíl od ostatních si hrad prohlédli zblízka.
Na Velehradě jsme se šťastně sešli s Jiřím Brtníkem, který nám přivezl auto a v něm stany. Shlédli jsme odpolední zkoušku koncertu i koncert sám. Zaevidovali zvýšenou účast politiků. (Že by se před volbami hodila i katolická menšina?) Pomodlili se u sarkofágu kardinála Špidlíka.
Vyvrcholením naší pouti byla samozřejmě čtvrteční mše svatá. Předem jsme se pozdravili s otcem biskupem Janem, P. Milan koncelebroval a tak jsme se všichni rozcházeli spokojení. Pouť jsem zvládli a vynaložená námaha nebyla samoúčelná, ale byla obětována každým jednotlivým za jeho úmysl. Bylo nám společně dobře a zkušenost aktivního společenství je k nezaplacení. Nechcete se příští rok přidat?
Fotogalerie snímků ze stužkování zde.