Proč má být V. Havel ctěn?

V KT1 promlouvá P. Miloš Szabo:

Smiluj se, Pane. Nejen nad zemřelým, ale i nad námi, kteří jsme již zapomněli na nesvobodu, z níž jsme se sice všichni chtěli vymanit, ale jako většina jiných i naše revolta zůstávala skryta v rodinách či po hospodách. Jen málokdo byl ochoten vyjít se svým protestem nahlas, a přitom pokojně. Říct to i těm nahoře, na nejvyšších státních a stranických místech. Smiluj se, Pane, nad námi, kteří jsme nebyli dostatečně vděčni za hrdinské oběti toho, jenž i za nás trpěl v domácím i státním vězení. Byl tam nikoli proto, že udělal něco, co druhým ublížilo, ale naopak to, co jim mělo i v budoucnu být velmi užitečné. Smiluj se nad námi, kteří svou zbabělost mnohdy i dnes raději ukrýváme za výčet omylů, chyb a lidských pádů těch, co jako hořící svíce spalovali své zdraví a životy za záchranu svobody celého národa.

Těch statečných, kteří podepsali Chartu, bylo jen 1886, viz
1886 statečných . Mezi tyto statečné patřili i dvě místní osobnosti: Miroslav Jirounek (náš předseda ČKA) a Alfréd Kocáb, duchovní ČCE, otec Michala Kocába.

Bratr Alois, představený komunity v Taizé, citoval Havlova slova: „Pokud se nebudeme snažit pěstovat to, co nazývám „mimořádnou odpovědností“, naše země dopadne špatně. (…) Návrat svobody do společnosti, která je v morálním rozkladu, vedl k odhalení nejhoršího lidského chování, jako by všechny špatné lidské stránky získaly absolutní svobodu, aby se mohly rozvíjet.“

Václav Havel věděl, že „ekonomičnost“ není měřítkem, podle kterého se má posuzovat člověk. Jeho svědectví je v dnešní Evropě aktuálnější než kdy dřív.

Celý text bratra Aloise viz:
Komunita Taizé