Rodina 21. století ohrožená krizí kultury

Nebude-li rodina, nebude ani církev, ani prosperující stát. Jedině Bůh dává tu pravou radost – tedy i radost z rodičovství. Jedině Bůh je pánem nad životem a smrtí. Na usmrcení nenarozeného člověka nahlíží současný právní řád blahosklonně, trýznivé duševní zranění ženy ale právníci zmírnit nedokáží. V následujících řádcích zkrácený výběr myšlenek z článku L. Mlčocha v Perspektivách 7/2011:
Ve světě vítězí příležitost užívat stále atraktivnější a rozmanitější příjemnosti nad radostí z rodičovství. Formující vliv církve na kulturu západní společnosti byl v šedesátých letech už příliš slabý na to, aby mohl zabránit zrodu konzumní společnosti s hypertrofií sexuality a s oslabenou ochotou přijímat ty maličké, jichž je nebeské království. Jednou z nejvážnějších obětí tohoto pomýleného hledání ráje na zemi tady a teď se tedy stala rodina, a to i v zemích katolických.
Rodina, veliká láska Jana Pavla II., je něčím víc než sumou jejích jednotlivých členů, manipulovaných pokračujícím procesem individualizace a všudypřítomného utilitarismu. Společné dobro začíná u dobra této elementární buňky společenství a církve – a právě zde je smrtelně ohroženo civilizační krizí.
Dítě je ekonomicky bráno jako „normální produkt“, u něhož lze měřit „mezní míru substituce“ vůči autu, domu, chatě či myčce na nádobí. Je-li dítě „produkt“, pak je na místě „výrobní a výstupní kontrola kvality“. Tu mezitím nabídla prenatální diagnostika, která dává podklady pro vytřiďování „zmetků“. Kardinál Martino při prezentaci Kompendia sociální nauky církve (2006) hovořil o hrozbě nové technologické totality, jež má svůj původ ve snaze vyloučit z vědy jakékoli morální úvahy o dobru a zlu a je rozhodnuta zakázat si jakékoli zákazy.
Pronikání ekonomické racionality a kalkulu do nitra vztahů i mezi nejbližšími se projevuje už i v právních formách, jež napodobují instituty obchodního či pracovního práva. Manželský kontrakt usiluje o vybudování smluvních záruk a obě strany předem formulují právní sankce při jeho předčasném ukončení.
Co radit křesťanským rodinám v sekularizované společnosti? Benedikt XVI. se ještě jako kardinál vrací k receptu až z antického křesťanství, totiž k listu Diognétovi, a mluví o nenahraditelném poslání křesťanů v dosud (již opět) pohanském světě: svým životem podle evangelia převyšovat světské zákony. Tento list dal do vínku naší „komise pro laiky“ Plenárního sněmu katolické církve Václav Frei a odkaz na něj lze nalézt i v Závěrečném dokumentu (čl. 343). Jak prosté: jen upřímně, poctivě, a proto přesvědčivě usilovat o rodinný život podle evangelia. A potom všechno ostatní můžeme „hodit na Pána“.