Setkání varhaníků a sbormistrů v Litoměřicích

V sobotu 30.4.2011 se v Litoměřicích opět uskutečnilo diecézní setkání chrámových hudebníků, které zavedl již zesnulý p. Jiří Bříza. Tak se děje dvakrát do roka již od r. 2002. Začali jsme mší svatou v katedrále, kterou celebroval gen.vikář P. Stanislav Přibyl. Následovala přednáška diecézního organologa p. Pavla Šmolíka. Tím byl zahájen dvouletý (čtyřdílný) cyklus přednášek z okruhu liturgie a hudby.
Uvedu zde několik myšlenek z promluvy P. Přibyla , které by mohla zajímat i další účastníky bohoslužeb.
Hudba při liturgii bývá často chápána jako šlehačka na dortu a někdy odsouvána až na okraj liturgického dění. Naše populace je obklopována naopak hlukem, přestala zpívat, jsme většinou konzumenty hudby. Radost pramenící z evangelia má tvořit základ našeho snažení na poli chrámové a především liturgické hudby. Tedy žádná šlehačka či třešnička, ale poctivý chleba, i když někdy s dost tvrdou kůrkou.
Zpěv a vůbec hudba v liturgii vychází vždy ze slova. Slovo se stalo tělem, ale Boží slovo (s malým s) se vtěluje do hlasu, který rovněž přebývá mezi námi. Křesťané jsou lid, který zpívá. Zpěvem křesťanů par excellence je velikonoční heslo Aleluja tj. Chvalte Hospodina. Sv. Augustin řekl a opakoval to bl. Jan Pavel II.: Nepoddávejte se malomyslnosti, my jsme velikonoční lid a naší písní je Aleluja.