Skautský tábor 2008

Prázdniny jsou sice za námi, ale stejně bych ještě ráda zavzpomínala na náš skautský tábor.
Jak tomu bylo už řadu let dříve, i letošní tábor se konal opět v Rožďalovicích. Ale to bylo to jediné, co měl s minulými tábory společné. Na rozdíl od předchozích se tento konal až třetí a čtvrtý týden v červenci, téměř každý den pršelo, v Mrlině jsme se koupaly pouze jednou, ale hlavně byly jsme tam jen samé holky.
Tento rok jsme zvolily pouze holčičí variantu a tak nás bylo 13 (Kavka, Klíště, Terčuč, Veverka, Štěně, Liška, Rebeka, Sophia, Žofka, Žabka, Denisa, Sojka a já-Kačka) a ještě jeden důležitý člen, kobylka Veška. Spaly jsme v podsadových stanech, k dispozici jsme měly kuchyni a chodbu. Oproti jiným rokům, kdy nám vždy někdo vařil, musely jsme se tentokrát o sebe postarat samy. A tak jsme si rozdělily úkoly. Žofka se Sophií se staly zásobovatelkami a každé ráno pravidelně chodily pro pečivo. Všechny jsme se podílely na přípravě jídla, úklidu a všeho co bylo potřeba. I malé světlušky pomáhaly.
Ale kromě práce nám zbylo i spousty času na hry a zábavu. Jezdily jsme na koníkovi, podnikaly malé i větší výpravy, drátkovaly, batikovaly, hrály hry. Celým táborem nás provázela postava Zdislavy z Lemberka. Se kterou jsme se postupně stále více a více seznamovaly a dovídaly jsme se o jejím životě. A snad si na ní vzpomeneme i po táboře.
Ze začátku jsem měla z tábora obavy. Málo dospělých znamenalo, že budou muset všichni více pomáhat. Ale obávala jsem se zbytečně. Skautky a starší světlušky pomáhaly mladším bez řečí a většinou i rády. Na táboře vládla dobrá atmosféra a těch pár drobných konfliktů, které se vyskytnou na každém táboře, se v této atmosféře vždy rozplynuly. Tak jsem tomu velmi ráda, že jsme mohly zažít i takovýto typ tábora. Výhodou jistě bylo, že se holky již znají déle ( ze schůzek a výprav během roku) a že já znám je. Doufám, že i nadále budeme spolu prožívat pěkné chvíle a zachovávat zákony nejen skautské. K tomu nám dopomáhej Bůh.