Tři vzpomínky na listopad

Změna režimu v listopadu 1989 znamenala pro křesťany především zrušení státního dozoru nad církvemi. Tím skončilo působení krajských a okresních církevních tajemníků, a to včetně jejich absolutistického rozhodování o přidělení či odejmutí „státního souhlasu“ k výkonu kněžské služby. Tím skončila i doba mnohdy nic neříkajících kázání, často podobných jen přehledu denního tisku, a rovněž obavy z „nežádoucího“ setkávání se dospělých po rodinách a zakázaných farních společenství mládeže. Na vysvětlenou – na předvedení mládeže k výslechu na StB zcela stačilo, když se k tajemníkovi dostala zpráva o duchovním setkání katolické mládeže.
Nejlépe této nové situace využil tehdejší kaplan P. Zdeněk Klindera, který zde působil od 1.8.1988 do jara 1990 – než odešel k premonstrátům do Jihlavy. Nyní působí ve strahovském klášteře jako P. Lohel Zd. Klindera ThDr. O Praem. Společně s V. Landrem začali vydávat od začátku roku 1990 měsíční farní zpravodaj – předchůdce dnešního Občasníku. Zpravodaj byl v počtu 200 výtisků tisknut na cyklostylu a měl tehdy šest a více stran formátu A4. Další zásluhou P. Klindery bylo zřízení první farní rady v Mladé Boleslavi.
Pokud šlo o různé informace z Občanského fóra (OF) či z pražských katolických kruhů, včetně prohlášení kardinála F. Tomáška apod., ochotně je tehdy vyvěšoval pan V. Landr ve výloze své prodejny hudebních nástrojů na náměstí Míru. Pan V. Landr se iniciativně podílel na odstranění Leninovy sochy z boleslavského náměstí v dubnu 1990.
Třetí vzpomínka patří P. Josefu Helikarovi, který po propuštění z komunistického vězení směl po řadu let dělat jen vazače v lisovně zdejší automobilky. V době totality bydlel v podnájmu v Janáčkově ulici, kde také sloužíval mši sv. a tajně poskytoval duchovní vedení. Listopadová změna režimu znamenala pro něj opět naplnění jeho kněžského poslání a návrat do Litoměřic, nejprve do farnosti a později jako kancléře biskupství.