Ukrajinské a ruské pojetí svobody
Několik postřehů z přednášky Petry Procházkové dne 4.4.:
Velikým rozdílem mezi Ukrajinci a Rusy je osobní občanská angažovanost. Ukrajinci jsou velice činorodí, aktivně se snaží ovlivnit dění ve společnosti. Rusové jsou naopak pasivní – očekávají, že vše podstatné za ně vyřeší Kreml.
Pro úspěšnost obrany proti agresorovi je stále nezbytná co největší materiální pomoc Západu. Bohužel tempo a objemy dodávek nebyly takové, aby podzimní úspěšná protiofenziva Ukrajinců v r. 2022 mohla bezprostředně pokračovat jižním směrem – Rusové proto stačili vybudovat dostatečně účinná minová pole a zákopy, což způsobilo neúspěch loňských pokusů dobýt okupovaná jižní území. Barbarské počínání ruských vojsk ale přispělo ke sjednocení obyvatelstva v boji za udržení nezávislosti – byl uveden konkrétní případ známých osob ruské národnosti, které se jako svědkové teroristického dobývání Mariupolu rozhodly opustit rodné město, přestěhovat se do vnitrozemí a odtud podporovat ukrajinské obranné aktivity. Rusko koná v naprostém rozporu se svým závazkem respektovat nezávislost, svrchovanost a hranice Ukrajiny. Fotogalerie dokumentuje, jak Rusko respektuje hranice Ukrajiny a nepoužívá proti Ukrajině ozbrojenou sílu.
V diskusi byla připomenuta historie ruského útlaku vůči Ukrajincům, časový přehled (převzat z infočlánku z 2.4.2022):
1720 car Petr I. zakazuje vydávat knihy v ukrajinštině, ukrajinské bohoslužebné knihy jsou konfiskovány
1804 ruským dekretem bylo zakázáno vyučování ukrajinštiny na všech školách
1884 car zakazuje ukrajinštinu v divadlech
1932 Stalinův režim odsuzuje toho, kdo nazve ukrajinský mnohamilionový hladomor hladomorem, až na 5 let do vězení
Po sovětském vymezení hranic Ukrajiny zůstaly v Rusku miliony Ukrajinců ( např. celá Kubáň srovnatelná s plochou Čech). Všimněte si v mapě rovněž, že prakticky celé pobřeží Černého moře obývali Ukrajinci.
Dle sčítání v r. 2001 ukrajinská národnost převažovala i v "nyní sporných" oblastech Luhanska a Doněcka.
Výsledek referenda o nezávislosti Ukrajiny v r. 1991, tedy i vůle krymského lidu byla jasná.
V ruské pravoslavné církvi byl po 200 let, od rozhodnutí cara Petra I. do r. 1917, dokonce patriarcha nahrazen státním úředníkem, tedy církev konala dle vůle cara.
