Výzva nového arcibiskupa k otevřenosti

Ctěl bych, aby si lidé v pražské arcidiecézi uvědomili, že mají za svého pastýře člověka slabého a hříšného. Stejně, jako jím je každý z těch věřících. Pokud máme něčeho dosáhnout, musí svého pastýře podpořit modlitbou. Je zapotřebí mnohem hlubší otevřenosti, vzájemného naslouchání a podpory. A to platí o všech katolících v naší církvi. Díváme se totiž často na biskupy a biskupství jako na nadřízený úřad. Na biskupství ale sedí bratr ve víře, který potřebuje rovněž porozumění a podepřít, přičemž kritika je také na místě. Neměli bychom zapomínat, že náš společný úkol je, aby církev byla více živým organismem než organizací.
Mám pocit, že bude více potřeba, aby Praha, Čechy a Morava více kooperovaly - abychom trošku lámali hranici českého a moravského katolicismu. Rozdíly jistě zůstanou, stejně jako máme rozdílný folklór, ale jsou věci, které si musíme přiznat, a ne se jim třeba česky namyšleně posmívat. Větší spolupráce by prospěla.

převzato z KT 8/2010