Zničené kostely severních Čech 1945 - 1989
Naštěstí jsme ještě nezapomněli, jak v naší zemi vládl Gottwald a jeho vnuci až do r. 1989. Snad by si dnešní soudruzi měli připomenout dílo, které páchali v naší zemi ti jediní spravedliví, k jejichž ideovému odkazu se hlásí:
„Hrdinská“ likvidace nevinných německých občanů na konci války „partyzány“, kteří se zrodili pět minut po dvanácté -ústecký masakr z 31.7.1945 viz link níže.
41 let trvající proticírkevní teror – vraždy, věznění, totální likvidace klášterů, špinavá práce STB, stranou a státem šířená anticírkevní propaganda. Církevní tajemníci se opravdu činili – již okolo roku 1980 dosáhli toho, že se v severočeském kraji na žádné škole nevyučovalo náboženství. Likvidace kostelů byla hrozným zlem, ale ještě větší jsou škody, které byly spáchány na duších osob našeho národa.
Výstava je v kapucínském kostele sv. Ludmily (v Dlouhé ulici), který může sám částečně sloužit jako hlavní exponát, neboť v období minulého režimu byl užíván mj. jako skladiště a dodnes není plně zrekonstruován. Otevřeno je denně od 9 do 17 hodin až do 28. července 2012.
Většina informačních panelů výstavy je též v katalogu, který si lze prohlédnout i virtuálně – Katalog
Není pochyb o tom, že mnozí Němci, včetně sudetských, rozpoutali druhou světovou válku a dopustili se strašných zločinů. Náš stát vůči menšině svých obyvatel uplatnil princip kolektivní viny. Zabavení majetku a odsun postihnul prakticky všechny Němce, včetně antifašistů. Po roce 1989 se náš stát vůči komunistům zachoval zcela jinak, princip kolektivní viny uplatněn nebyl. Komunisté nabývali, stejně jako všichni ostatní občané, restituované majetky. Stali jsme se právním státem, při restituování nebyly námitky, že na to stát nemá, ani že komunisté na restituce nemají morální právo. Bývalí komunisté se stali členy vlády. Samet přikryl vraždy a mravní devastaci, kterou rudí přes čtyřicet let provozovali. Proč takový rozdíl vůči roku 1945?
Gottwald se potřeboval chopit plně moci, k tomu byl v Moskvě náležitě vyškolen. Politické body získával jako dnešní KSČM - populismem. Hitler šplhal s pomocí židovského majetku, Gottwaldovi se v politickém boji hodil majetek Němců. Tento majetek rozdělovali národní (rozuměj ve velké většině komunističtí) správci přistěhovalcům z vnitrozemí. Vítězství komunistů ve volbách v r. 1947 bylo významné právě v bývalých sudetských oblastech, kde byla KSČ volena z vděčnosti za darované domy, pole a živnosti. Co na tom, že za pár let byl mnohý z těchto statků znárodněn, totalita byla nastolena a kdo nebyl spokojen, byl likvidován fyzicky či psychicky.
První zlomové dny v listopadu 1989 byly velice rizikové, mimo disidentů nacházeli odvahu veřejně vystupovat zejména křesťané, kteří neuspořádali hon na majetek komunistů. Důrazné, ale přitom hluboce lidské vystupování Františka kardinála Tomáška i P. Václava Malého bylo požehnáním pro pokojnou obnovu demokracie. Křesťané ukázali národu, že s Boží pomocí lze lež a nenávist překonat pravdou a láskou. Tím ale nebylo řečeno, že neexistují viny konkrétních osob.
Z posledního projevu pana Grebeníčka ve sněmovně lze usoudit, že „čo bolo, to bolo“. Terazky se opět mává rudým praporem, komunisté zase populisticky slibují a církvi se nasazuje psí hlava. Výstava dokumentující, jak se soudruzi chovali k dědictví našich otců, přichází v pravý čas.