Farnost Mladá Boleslav
Boleslavský arciděkanát vznikl v 10. století a patřil mezi 10 arciděkanátů v Čechách. Kryl se se zřízením krajským a sahal od Labe až do Lužice. Měl 8 děkanátů, a samotný boleslavský, který se kryl se zřízením župním, se dělil na 24 far (plebánií).
Od roku 1436 až do roku 1623 působili zde po zákazu činnosti katolických kněží místo jen tzv. Kališníci (Pod obojí, či Utrakvisti), a to jen na staré faře s křížovou klenbou.
Nejstarší boleslavská fara stávala na západní straně kostela Matky Boží, poblíž Belské brány, což dodnes připomíná název Starofarní ulice. Nacházela se na okraji židovské části města, odkud vznikaly časté požáry. Při jednom z nich v roce 1697 vyhořela fara i s kostelem.
Na radu tehdejšího děkana zakoupilo proto město dva židovské domy na východní straně kostela. V roce 1639 bylo započato s přestavbou nové fary, která byla původně opatřena nad hlavní římsou jen atikou s barokními vázami na jejích koncích. IšTa sv.Ondřeje 30.listopadu 1701 byl pak děkan uveden do nové farní budovy.
V té době dokončil stavební mistr Mikuláš Rossi (švýcarský Vlach) barokní přestavbu kostela Nanebevzetí Panny Marie, a v letech 1701-1702 podobně též dvojici štítů s trojúhelníkovými tympanony k budově děkanství. Při této stavbě uplatnil i stejné výtvarné prvky jako na fasádě sousedního kostela a vytvořil tím dojem sounáležitosti obou budov, který zůstal zachován i přes pozdější úpravy. Navíc po zbourání budovy starého hejtmanství v roce 1950 a otevření výhledu, staly se obě budovy neodmyslitelnou dominantou severní strany Staroměstského náměstí.
Kromě toho se budova arciděkanství, (podle níž se až do 50.1et min. století dnešní ulice Kateřiny Militké, jmenovala Děkanská) stala 15. června 1926 svědkem protikatolické demonstrace. Předcházel jí protestní tábor lidu na Staroměstském náměstí, svolaný komunisty, soc.demokraty a národními socialisty na protest proti Kongrtunovému zákonu, který platil až do roku 1947. Masy byly vyzývány aby vytloukly katolické fary a kostely. Okolo 5 hodiny asi 2.000 lidí demonstrovalo před děkanstvím, vytloukli okna a chtěli vypáčit dveře, aby rabovali (hrozili též děkanovi Matějkovi, ale rabínovi ani ostatním církvím se nic nestalo). Pořádek musela zjednat až městská policie.
Ve středu 9. května 1945 zažilo arciděkanství též bombardování Mladé Boleslavi, při němž byla vyražena všechna okna, a několik osob se před náletem ukrylo do sklepa.
Až do začátku 50.let min.století se vyučovalo ve školách 2 hodiny týdně náboženství. V té době bydleli nahoře na arciděkanství kromě arciděkana též i dva kaplani, a v přízemí, kde byla kancelář, depozitář, kuchyň a komory.
Pro ostatní společenské a náboženské aktivity (Mariánská družina, Třetí řád sv. Františka, Orel, katoličtí skauti, ochotníci) využívaly se místnosti Piaristického kláštera, Biskupského konviktu a též tělocvičná Dívčí měšťanky (2. ZŠ) na Komenského náměstí.